I dnes - s odstupem sedmnácti let - dokáže barvitě líčit, jak poznal florbal. “Stál jsem před barákem, bavil jsem se s Pavlem Bouškou, byl to můj kamarád a soused. Říkal: Hele, hrajeme s děrovaným míčkem.”

Fojta tou dobou přestal s hokejem. “Skončil jsem v mladším dorostu. Musel jsem. Neměl jsem na hokej vůbec postavu,” přiznává si. “Florbal mě hned začal bavit.”

Bavil - déle než si na začátku asi sám dokázal představit. Fojta toho svedl mnoho. Začínal v FbK Mladá Boleslav. Se spojenci ze Sokola to brzy dotáhl až do nejvyšší soutěže. Vynikal střelou švihem. S Bolkou zažil všechny velké milníky. Reprezentoval Česko na dvou světových šampionátech včetně toho domácího v roce 2008.

O tom všem v interview nostalgicky mluví.

Co vy na to, když za vámi Pavel Bouška přišel s florbalem?

Zaujalo mě to. Viděl jsem podobu s hokejem, chtěl jsem to zkusit. Myslím, že od začátku bylo znát, že mě florbal baví.

Co nejvíc?

Při tréninku se hodil míček a dvě hodiny v kuse jsme hráli tři na tři. Všechno to byla strašná zábava. Já moc tou dobou ani neřešil, že tým šlape a že všechny válcujeme. To třeba Pavel vždycky přišel s nějakou novinkou, jaký světový hráč hraje s kterou hokejkou. Tohle jsem si já moc neuvědomoval. Bavil jsem se.

Jak se tenkrát slavily výhry?

Nejsem ten správný, kdo by o tomhle měl mluvit. Tou dobou jsem do hospody vůbec nechodil. Vím, že k postupu ze třetí ligy do druhé jsme potřebovali porazit Sokol, což byl náš tehdejší konkurent v Boleslavi. Povedlo se nám to a pak se řeklo: Jdeme na Rychtu na Štěpánku. Pak se pokračovalo do Krnska. Měl jsem tři čtyři drinky, ale to bylo všechno. Pití mi moc neříkalo.

Tak dobře, zpátky k florbalu. Brzy poté se oba boleslavské kluby spojily.

Jirka (Bouška) s Bangem (Petrem Novotným), lídři našeho stýmu, se bavili s panem Balákem ze Sokola. Zaznívaly různé názory, ale my vnímali, že to může být dobrý krok. Hráli jsme s FbK druhou ligu, měli jsme jednu sezonu odehranou, už to byl na tu dobu slušný florbal. Po sezoně jsme se spojili se Sokolem a brzo potom jsme postoupili do extraligy.

To jsme v roce 2004. Vaše první vzpomínky na nejvyšší ligu?

Myslím, že pokud se trenéři soupeřů chystali na Bolku, absolutně nás nemohli přečíst. V první lajně hráli Bangič, Jirka, Volfik (Jan Volf) a ti dávali góly ze všeho. Já hrál s Pavlem a Víťou (Viktorem Hostinským) - tak nějak jsme jim byli v patách, ale hlavně Bango si na hřišti dělal, co chtěl. To bylo hrozně fajn. Přesně si vybavuju i první zápas.

Povídejte.

Hrali jsme doma s Libercem, hned derby. Oni si na nás strašně věřili. Ale vyhráli jsme my, i když to po dvou třetinách bylo 1:2. Pavel tenkrát dával první extraligový gól tím způsobem, že si postavil standardku a trefil víko. To vidím doteď. Vyhráli jsme 6:3 a jako nováček jsme zakončili sezonu na pátém místě, což se už nikdy nikomu nepovedlo. To byla bomba.

To už je let... Ondřej Fojta v boleslavských začátcích v nejvyšší soutěži.

Brzy poté začaly cinkat i medaile.

Bronzy. To byl podle mě tenkrát náš strop. Ve druhé sezoně jsme skončili po základní části druzí, ve čtvrtfinále jsme dali Chodov a v semifinále jsme šli na Pepino Ostrava. To byla ještě docela hratelná série, ale Ostrava už podobné zápasy měla za sebou a byla připravenější. V té sérii jsme měli nějakou šanci, ale další bronzy už byly maximum. Tatran i Pepino byly v TOP formě.

Tou dobou nastávala vaše reprezentační éra, že?

Vzpomínám si, že jsem na tom byl vždycky dost špatně fyzicky, ale tenkrát k nám poprvé nastoupil kondiční trenér Martin Vokoun a hrozně mi pomohl. Cítil jsem se výborně. Končil rok 2007, byly Vánoce a najednou mi psal Bango něco ve stylu: “Už žádné řízky a klobásy, volal mi Skružný, na začátku února jedeš na repre do Švýcarska.”

Jak jste se cítil mezi tehdejšími florbalovými osobnostmi?

V týmu byli Cepek, Sikora, Zálesný, matadoři českého florbalu. Ale také nás bylo hodně z Boleslavi: Bango, Kuba Koráb, Štěpán Slaný. Vybavuju si první zápas proti Švédům, ten jsme prohráli a já měl jednu obrovskou šanci. Hrál jsem s Martinem Ostřanským a Skaldou (Vojtěch Skalík). Vzpomínám na to rád.

Snem každého hráče je domácí mistrovství světa a vy jste se do té doby přesně trefil. Rok 2008, váš první světový šampionát a hned v Česku.

Bylo to hrozně nečekané. Před šampionátem bylo soustředění v Liberci a tam mi trenér Skružný oznámil, že na závěrečný přípravný turnaj do Finska nepojedu. Říkám: “Jasně.” Tak nějak jsem s tím počítal. Ale český tým tam hrozně vybouchnul a navíc na mistrovství nejel Petr Kožušník. Já byl první náhradník a takhle jsem se dostal na mistrovství. Byl to zážitek na celý život.

Domací šampionát. Rok 2008. Ondřeji Fojtovi bylo 24 let, když reprezntoval na MS v Česku.

Se všemi favority jste hráli vyrovnané zápasy, že?

Strašně mě štvalo, že nemáme medaili. Brečel jsem, oplakala to v šatně půlka týmu. Se Švédskem jsme hráli 4:5, semifinále s Finskem 2:4 a zápas o bronz se Švýcarskem 4:5 v prodloužení. Hráli jsme s Bangičem a Tomášem Sladkým ve třetím útoku. Myslím, že jsme byli dobří. Ale po dvou třetinách se hra stahovala na dvě lajny. Když dal Skalda dvě minuty před koncem na 4:3, už jsme se viděli s medailí na krku. Ale za minutu Hofbauer nějakou šmudlou snad z půlky hřiště vyrovnal. A padesát vteřin před koncem prodloužení jsme to ztratili. To bylo zdrcující.

Částečně jste si to vynahradil o dva roky později.

Na tu medaili jsem hodně hrdý. Nikdy to nebylo tak, že bych byl nějaká opora reprezentace. Byl jsem součást týmu. Zrovna na tom mistrovství 2010 ve Finsku jsme hráli nepřesvědčivě. Přes Estonsko jsme ve čtvrtfinále postoupili až na nájezdy, to byla bída. V semifinále proti Finsku, které hrálo doma, jsme si moc nečuchli. Ale povedl se nám zápas se Švýcarskem, smázli jsme je. Dostat medaili na krk, to byl skvělý pocit.

Jak se měnila Boleslav?

Tým začal posilovat a mně se líbilo, že jsme měli ambice vyhrávat. Jasně, měli jsme je i předtím, ale cítili jsme, že do té doby jsme byli schopní porazit Tatran jednou za x zápasů. Ale ne porážet ho pravidelně. Začalo to dříve Kubou Korábem, byl u nás i Štěpán Slaný. Celkově se začali vybírat ti správní hráči. Později to byli Radim Křenek, Petr Salát, bráchové Chrousti, Karas (Jiří Curney). Vždycky se tým vhodně doplnil, aby byl lepší než o sezonu dřív. Začalo to být super po všech stránkách - cesty na zápasy, jídlo, ubytování. Rok od roku to bylo lepší. Ta přeměna byla výborná.

A vedla i k prvnímu Poháru České pojišťovny v roce 2014.

Všichni byli moc odhodlaní uspět. Urvat trofej. Věděli jsme, že chceme vyhrát pro Boleslav.

Přitom vy jste kvůli zdraví nemohl hrát.

Před semifinále poháru mě odvezla sanitka, plotýnky byly v háji. S tehdejším trenérem Tomášem Janečkem jsme si řekli, že půjdu do hry, kdyby to hořelo, nebo na nájezd za rozhodnutého stavu. Vyšlo to krásně. Nájezd za 7:3. Koukli jsme na sebe s trenérem, vzal jsem si hokejku a šel na to. Neměl jsem co ztratit. Říkal jsem si, že gólman nebude čekat střelu. Trefil jsem víko a měl jsem z toho obrovskou radost. Ten pocit, že jsem aspoň trochu přispěl, byl skvělý.

Zaslíbený pohár. V letech 2014 - 2017 byla Boleslav s Fojtou čtyřikrát v pohárovém finále. Trofeje má tři. 

Jak vás nakopla první trofej?

Od té doby jsme vlastně ani jednou nechyběli ve finále poháru a vždycky jsme měli medaili i v lize, nejen bronzovou. Jen to zlato chybí…

Kdy jste k němu byli blíž? V roce 2015?

Před dvěma lety jsem hrál půl zápasu. Vedli jsme 3:1 a do druhého inkasovaného gólu jsem byl namočený. Hrozně jsem to zadrbal. Pak se zranil Tendy (Tadeáš Chroust), stáhlo se to na dvě lajny a my do hry skákali jen občas. Celkově to pro nás bylo něco nového. Superfinále, O2 arena… Udělali jsme pro to všechno. I s velkou dávkou smůly to tenkrát nedopadlo. Kdybychom neměli tolik zraněných a dohráli na tři lajny, věřím, že bychom to zlato pro Boleslav měli.

A letos?

Základní část byla snová. Ztratili jsme jen tři body, shodou okolností v dopoledních zápasech pro školáky proti Bohemce, při kterých byla super atmosféra. Já to letos vnímal ještě trochu odlišně, protože jsem tolik nehrál - mohl jsem to sledovat ze střídačky, prožival jsem to trochu jinak. Samozřejmě jsem sledoval hru, ale pozoroval jsem i to okolí - třeba jak se baví fanoušci na tribuně. Myslím, že jsme jim dělali radost. V play-off nás Ostrava prověřila, ale pořád to pro nás byla spíš přestupní stanice. Pak jsme šli na Tatran, ten nás potrápil víc. My věděli, že nejde, abychom vyhráli 22 zápasů v základní části, dalších devět v řadě v play-off a zvedli jsme to nad hlavu. Kluci z Tatranu si na nás za stavu 2:2 věřili, ale pak jsme je zfouknuli 7:1, Naty to trefil v prodloužení šestého semifinále a cítím to tak, že letošní finále jsme prostě měli vyhrát. Bude mě to mrzet dlouho.

Další sezonu už neplánujete. Proč?

Za prvé, moje záda: už nikdy nebudou stoprocentní. Bál jsem se, že přijde zápas, kdy si s nimi hnu, a budu nějakou část sezony mimo. Byl to pro mě limit. A za druhé jsem si říkal, jestli mi to všechno stojí za to. Vůbec to nesouvisí s mým vytížením na hřišti. Jasně, rád jsem si zahrál, ale uměl jsem si užít zápas i ze střídačky. Už před poslední sezonou jsem přemýšlel, co dál. Ale když jsem viděl ten tým, říkal jsem si: Kdy jindy vyhrát, když ne teď? Jenže to nedopadlo a už se mi nechce obětovat veškerý volný čas, všechna odpoledne, večery a víkendy florbalu.

Končíte s vizitkou historicky nejlepšího boleslavského střelce v lize. Byly časy, kdy pro vás střílení gólů byly vážně jednoduché?

Když jsme byli ve florbalových začátcích, bylo to lehčí. Asi čtyři roky zpátky jsem byl nejlepší střelec základní části a to bylo období, které mi celkově sedlo. Spadlo mi tam všechno. Vzpomínám si, že v pátek jsme porazili Chodov 14:7, v neděli Tatran 8:5 a já za ty dva zápasy dal osm gólů.

Co když vás někdo bude v dalších měsících lanařit zpátky na hřiště?

Už někdo volal. Ale řekl jsem, že pětkový florbal nechci hrát a rozhodně nechci nikam přestupovat z Boleslavi. Ale už jsem si tu domluvil “angažmá” v RAFLu, což je místní florbalová liga 3 na 3.

Jste hrdý, kam to původní boleslavská parta dotáhla?

Přijde mi, že od té doby, co jsme se scházeli na šestce v tělocvičně tři na tři, až do současné podoby, to je neskutečný pokrok a progres florbalu, který je znát obzvlášť na Boleslavi. Klub udělal spoustu práce. Zkvalitnil se, zviditelnil se. Uměl pracovat s přestupovým trhem, přivádět hráče - a ne ledajaké! Mít za spoluhráče v týmu Jelena nebo Karase, to byla bomba. Byl jsem rád součástí toho. Jsou to zážitky na celý život.

Loučím se. Fojta žil s boleslavským florbalem od roku 2000, z toho třináct sezon v nejvyšší soutěži.

Kariéra Ondřeje Fojty

339 zápasů v nejvyšší soutěži (z toho 99 v play-off)
393 bodů (247+146) v nejvyšší soutěži
247 gólů v lize za Boleslav - nejlepší střelec v klubové historii
7 medailí v lize: dvě stříbra (2015, 2017), pět bronzů (2006, 2008, 2010, 2014, 2016)
3 poháry (2014, 2015, 2017)
2 účasti na MS (2008 - 4. místo, 2010 - 3. místo)
40 zápasů za reprezentaci s bilancí 7+7

Sezóna    Klub                        Z  G  A  B  TM
2004/2005 Mladá Boleslav (z. č.)     22 15 16 31   4
          Mladá Boleslav (play-off)   4  2  2  4   0
2005/2006 Mladá Boleslav (z. č.)      4  2  0  2   2
          Mladá Boleslav (play-off)   5  3  3  6   2
2006/2007 Mladá Boleslav (z. č.)     17 11  3 14   2
          Mladá Boleslav (play-off)   8  3  0  3   0
2007/2008 Mladá Boleslav (z. č.)     22 22 17 39   6
          Mladá Boleslav (play-off)   7  5  2  7   0
2008/2009 Mladá Boleslav (z. č.)     22 21 15 36   0
          Mladá Boleslav (play-off)   7  7  3 10   0
2009/2010 Mladá Boleslav (z. č.)     19 16  5 21   2
          Mladá Boleslav (play-off)   8  8  4 12   4 
2010/2011 Mladá Boleslav (z. č.)     22 27 15 42   6 
          Mladá Boleslav (play-off)   3  2  0  2   0 
2011/2012 Mladá Boleslav (z. č.)     22 12 13 25   4
          Mladá Boleslav (play-off)   4  3  1  4   2 
2012/2013 Mladá Boleslav (z. č.)     22 33 12 45   4
          Mladá Boleslav (play-off)  11  7  7 14   2
2013/2014 Mladá Boleslav (z. č.)     19 11 11 22   4
          Mladá Boleslav (play-off)  11  4  1  5   2
2014/2015 Mladá Boleslav (z. č.)     16 11  6 17   2
          Mladá Boleslav (play-off)   9  3  2  5   0
2015/2016 Mladá Boleslav (z. č.)     16 13  6 19   0
          Mladá Boleslav (play-off)  11  3  1  4   0
2016/2017 Mladá Boleslav (z. č.)     17  3  0  3   2
          Mladá Boleslav (play-off)  11  0  1  1   0
Celkem v základní části             240 197 119 316 38
Celkem v play-off                    99  50  27  77 12
Celkem v nejvyšší soutěži           339 247 146 393 50