Máte teď nejlepší formu za působení v Boleslavi?

Určitě ano. V minulé sezoně jsem tahal na hřiště až příliš velký respekt, protože jsem měl kolem sebe fantastické spoluhráče - spíš jsem hrál tak, abych nic nezkazil, než abych se tlačil do brány a dával góly. S Karasem i Jelenem (Jiřím Curneym a Janem Jelínkem) jsme si to vysvětlili a teď se cítím líp - jako dřív v Tatranu v dobách, kdy jsem dával gól za gólem. Každý bod vám zvedne sebevědomí, držím se toho a věřím, že mě to neopustí.

Souvisí to s vaší boleslavskou aklimatizací? Teď už víte, jaké je vaše místo?

Přesně tak. Myslím si, že mi to trvalo zbytečně dlouho. Mohl jsem na to přijít daleko dřív. Střelecká forma mě v minulé sezoně potkala až v play-off, ale bylo to málo.

Teď jste dovršil svůj 23. rok. Jak vás v životě ovlivnil a změnil?

Byl jedním z nejdůležitějších v mém životě. Potkal jsem další fantastické lidi, kteří mi pomohli, abych se posunul florbalově i životně. Udělal jsem spoustu důležitých kroků. Dřív některé věci nebyly úplně dobré, ale teď s čistou hlavou můžu říct, že myslím jen na pozitivní věci. Soustředím se na práci, přítelkyni a na florbal.

Takže i na nedělní zápas s Vítkovicemi. Co od něj čekáte?

Myslím, že to bude hodně dobré utkání. Boleslavskou rivalitu s Vítkovicemi vnímám podobně, jako když Tatran soupeřil s Future. Byly to neskutečné zápasy, a teď to platí i tady. Ne všechny týmy v Tipsport Superlize chtějí hrát florbal, ale Vítkovice nám mají co dát. Těším se. Je to další důležitý zápas, ze kterého chceme tři body.

Florbalová veřejnost řeší, proč jste se vytratil z reprezentace. Můžete to uvést na pravou míru?

Poslední dvouletý reprezentační cyklus pro mě nebyl úplně dobrý - jak herně, tak psychicky. Neporozuměl jsem si s trenérem Radimem Cepkem. Nebyl mi schopný pořádně říct, co ode mě očekává. Byl jsem na dvou akcích a ani jsem po pravdě nevěděl, co na nich mám dělat. Komunikace moc neprobíhala, a když ano, tak jen ve formě sdělení, že mám víc trénovat. To mi moc nedalo.

Jak to bylo dál?

Rozhodl jsem se už před donominováním na zářijový Polish Cup. V první nominaci jsem nebyl, pak mi trenér volal, a já mu řekl, že tam nepojedu. Když se skládal 30členný first list pro mistrovství světa, oběma trenérům jsem oznámil, že nechci trénovat a hrát pod Radimem Cepkem. Nic to nemění na tom, že klukům na mistrovství světa budu přát ty nejlepší výsledky. Reprezentovat Českou republiku je pro mě nejvíc, bude mi to chybět, ale neberu to jako definitivní sbohem.