Začněme u toho, co provázelo výraznou část boleslavské sezony. Výhra za výhrou. Dohromady 29 soutěžních zápasů v řadě. Jakou váhu té šňůře přičítáte?

Je to neuvěřitelný počin. Prolínají se vám dva vrcholy - v lize nastávají důležité zápasy, k tomu máte pohárovou soutěž. A na každý z těch zápasů se musíte naplno soustředit. Ta série pro mě má velkou hodnotu. Říkám si, jestli je to vůbec zopakovatelné. Moc tomu nevěřím.

Povězte, byl to v tu chvíli reálný odraz rozdílu mezi Boleslaví a všemi ostatními soupeři?

Nemůžu říct, že stoprocentně ano. Na začátku, když se ta série začala tvořit, jsme měli utkání, v nichž naše hra nebyla úplně stoprocentní - třeba i z objektivních příčin, například zranění. Ale jak množství zápasů přibývalo, cítil jsem, že ten rozdíl mezi námi a ostatními je reálný.

Posiloval boleslavské sebevědomí pocit během vítězné šňůry?

Já jsem to tak vnímal. Posilovalo nás to. Na druhou stranu to částečně utvářelo tlak směrem k play-off. Díky tomu, jak jsme zvládli základní část, narostlo obrovské očekávání veřejnosti na naše výsledky v play-off. Cítil jsem, že to očekávání, které bylo místy až nesmyslné, jsme si vztáhli sami na sebe i my.

Bylo těžké udržet koncentraci týmu při takové šňůře výher?

Je potřeba na rovinu říct, že my jsme se nemotivovali tím, že se protahovala nějaká vítězná série. Snažili jsme se koncentrovat na každý dílčí zápas, protože nám nahrávalo, že utkání šla rychle za sebou. Neustále bylo o co hrát - v jednu chvíli nám lehce na záda dýchal Chodov, pak jsme si chtěli udržet dominantní postavení v tabulce, k tomu důležité zápasy v poháru. Ano, samozřejmě když víte, že hrajete proti týmu z nejnižších pater tabulky, nabízí se, že hráči do něčeho nejdou stoprocentně. Ale naštěstí - pokud takové momenty nastaly - neprojevily se zásadně, aby to ovlivnilo výsledky.

Boleslavská čísla v sezoně 2016/2017

39 soutěžních zápasů odehrála Boleslav v lize v a v poháru. Z toho jich vyhrála 35.

95,4 procenta byla úspěšnost Boleslavi v základní části Tipsport Superligy. Uhrála 63 bodů z 66 možných, což je nový rekord.

171 dnů trvala boleslavská neporazitelnost v sezoně: od 6. kola (15. října 2016) do 3. semifinále play-off (3. dubna 2017).

2 medaile získal tým: zlato v Poháru České pojišťovny a stříbro v Tipsport Superlize.

Když už, tak se nepovedl spíš jen dílčí úsek zápasu, třeba třetina, že?

Ano. Vybavuju si, že některé zápasy z naší strany nebyly povedené, ale my jsme se mohli spolehnout na vyrovnanost kádru. Podařilo se nám velice dobře poskládat jednotlivé formace. Pokud to zrovna nesedlo jedné nebo i dvěma formacím, ta zbývající to dokázala výsledkově táhnout.

Bylo to i tím, že zvláště útoky měly ustálené a takřka neměnné složení od začátku sezony?

Ano. V předchozí sezoně jsem se snažil připravovat tým trochu variabilněji, ale tady se ukázalo, že držet útočníky pohromadě má smysl. Na druhou stranu, u obránců jsme byli variabilnější a tam se nám to také vyplatilo. Kluci byli schopni nastoupit v jakémkoliv složení a podat své standardní výkony. Rotace se sestavou byly minimální - i s ohledem na to, že někteří hráči ze širšího kádru, kteří se měli prát o základní sestavu, byli na marodce delší dobu, než jsme původně předpokládali.

Pomohly vám ke vhodnému složení formací a nalezení vazeb mezi hráči poznatky z vaší první boleslavské sezony?

Jednoznačně - a nejen při skládání týmu. Ale též při rozhodování o strategii hry, o komunikaci s hráči. Pomohlo mi to ve všem. Zkušenosti z předchozí sezony se projevily velice pozitivně.

Nejlepší tréninkové podmínky mají gólmani

Kdo udělal největší výkonnostní vzestup?

Musím zmínit naše brankáře. Vyzdvihnu Lukáše Bauera, který se mohl připravovat celou sezonu - na rozdíl od Davida Rytycha, kterého před Vánoci zabrzdilo zranění. To, že udělali velký progres, je logické. Mají nejlepší tréninkové podmínky z celého týmu, přivedli jsme trenéra brankářů Milana Peterku, kluci mají speciální režim a projevilo se to pozitivně. Jejich progres byl velký.

A co hráči v poli?

Z nich se nejvíc posunul Filip Zakonov. Přišel jako sedmnáctiletý junior, který má sbírat zkušenosti se superligou a výsledkem bylo to, že když jsme v Superfinále stahovali hru na čtyři obránce, on byl mezi nimi. S Filipem se mi výborně pracovalo a jeho výkony jsou pro mě obdivuhodné i s ohledem na to, že ho v sezoně potkala dvě zranění, která ho na nějakou dobu vyřadila.

Je Filip Zakonov už v tuhle chvíli vzorem pro své následovníky v boleslavských mládežnických týmech?

Byl bych rád, kdyby to tak všichni kluci vnímali a všímali si, jakými hodnotami si Filip svou pozici v A týmu vydobyl. Je to neuvěřitelně skromný kluk, hodně pracovitý a velice disciplinovaný. S klukama v jeho věku to občas bývá složité, ale Filipovi stačí připomenout některá pravidla maximálně jednou a on je ctí a dodržuje. S takovým hráčem se pak perfektně pracuje. Mám i zpětnou vazbu od jeho spoluhráčů, že se jim s Filipem dobře komunikovalo. Dalo by se říct, že každý z obránců je s ním schopen hrát, protože Filip je ochoten a schopen přizpůsobit se těm okolo sebe.

Další jména?

Ve srovnání s předchozí sezonou se mi líbilo, jak se zvedl Tomáš Chroust. V základní části možná byly jeho výkony trochu skryté, ale byl to náš nejužitečnější hráč. Zlepšil se v osobních soubojích, udržel spoustu balonů. Byl v nové roli - oproti minulosti kolem sebe v útoku neměl lídry, ale byl ve formaci, kde se měl stát tím lídrem on. Hrál s Pepou Pluhařem a Kubou Gruberem. Výkony téhle trojice byly před sezonou velkým otazníkem a oni v jejím průběhu ukázali, že sázka dát jim prostor byla správná.

A dál?

Hodně se u nás zvedl Radek Krajcigr. Vím, jak první sezona v novém klubu bývá složitá, tím spíš v našem specifickém prostředí. Přišel z klubu, kde byl bodovým lídrem, tým hrál tak nějak na něj, a v Boleslavi se musel přizpůsobit. Navíc náš herní projev je diametrálně odlišný od toho, na co byl zvyklý do té doby. Ale popasoval se s tím výborně. Udělal výrazný progres. Zároveň je potřeba říct, že má obrovský prostor pro zlepšení a těším se, co předvede ve své druhé boleslavské sezoně.

Vedle sebe měl Jiřího Curneyho, který dostal oproti předchozí sezoně menší prostor, ale navzdory tomu byl znovu lídrem a potvrdil své kvality.

Stoprocentně jsem taky spokojený s Petrem Krzyžankem, který v sezoně podával stabilní výkony a dalo se na něj spolehnout. Zařadil se svou výkonností po bok Honzy Jelínka a Petra Kološe, což jsou naši dominantní obránci, kteří tvoří hru. V drtivé většině zápasů Petr Krzyžanek dokázal hrát na jejich úrovni.

Tím jste se výrazně dotkl prvních dvou formací. Co ta třetí?

Významně zapracoval Tadeáš Chroust. Před rokem jsem mu vytýkal hodně nedostatků, v play-off 2016 ode mě nedostával ani moc prostoru, ale v létě se zaměřil na svou připravenost, na hru do obrany a byla to od něj povedenější sezona než ta předchozí. Věřím, že Tadeáš bude v progresu pokračovat a bude v dalším ročníku ještě lepší.

Těžko říct, jestli se v jeho věku dá mluvit o progresu nebo růstu, ale byly pro mne velice příjemným překvapením výkony Petra Novotného v play-off. Za sebe říkám, že v té fázi sezony to byl náš nejužitečnější hráč. Měl na naši hru velice pozitivní vliv. Před sezonou jsem nečekal, že by to mohlo vypadat takhle dobře.

Z toho, že boleslavská sestava byla ustálená, plynul obtížnější boj náhradníků o lepší místo. Bylo náročné s jejich rolemi pracovat?

Myslel jsem si, že to bude těžší. Rád bych řekl, že jsem zvládl komunikaci s klukama na sto procent, ale nejsem si tím úplně jistý. Na druhou stranu, zvládl jsem ji natolik, aby kluci chápali roli, kterou měli. Trochu jsem se obával, že šířka kádru může mít vliv na fungování týmu, protože každý chce hrát, každý má ambice, každý se chce podílet na úspěchu na hřišti. Kvalita našich hráčů na lavičce je taková, že ve většině superligových týmů by patřili do první pětky a do přesilovkové formace. O to víc klobouk dolů před kluky, jak v tu chvíli nepříjemnou pozici byli schopni zvládnout s ohledem na to, aby se to nedotklo dobrého fungování týmu.

Každý soupeř je proti nám ve fantastické pozici

Boleslavská jízda základní částí posunula očekávání veřejnosti až k bláznivým výšinám. Kdekdo si myslel, že tým musí vyhrát čtvrtfinále i semifinále 4:0 na zápasy.

Očekávání, že čtvrtfinále zvládneme 4:0, chápu. To mi problém nedělá. Ale očekávání bylo zároveň takové, že Ostravu musíme v každém utkání přejet rozdílem minimálně jedné třídy. To mi přijde nesmyslné. Každý tým proti nám má fantastickou pozici. Moc dobře vím, jak ta pozice může být motivující. Jsem trenér, který si to několikrát zažil z druhé strany, vedl outsidera a dokázal s ním udělat překvapení. Pozice Ostravy, potažmo i Tatranu byla díky očekávání odborné i neodborné veřejnosti taková, že oba soupeři neměli co ztratit. Do každého utkání mohli jít uvolněně, sebevědomě. Je mnohem jednodušší být v tomto módu, než pracovat pod tlakem očekávání. O to víc jsem rád, že jsme čtvrtfinálovou sérii zvládli v pohodě.

A semifinále?

Před ním mě to očekávání překvapilo ještě víc. I někteří odborníci tipovali jednoznačný průběh série. Měl jsem dojem, že podle těch prognóz se potkává první tým proti sedmému. Ale hrál první proti třetímu. Tatran byl třetí nejlepší celek základní části. Z jeho kádru nastoupili na mistrovství světa tři hráči - stejně jako z Boleslavi. Nechci se tím zříkat role favorita - tím jsme byli, protože kvalita šířky boleslavského kádru je jednoznačně vyšší než tatranská, což se v sérii potvrdilo. Ale chci tím říct, že Tatran rozhodně nemá nekvalitní kádr, aby nemohl uhrát nějakou výhru. Očekávání mě překvapilo, průběh série ne. Tatran má mladý, dynamický tým. Ve Future jsem taky v minulosti trénoval tým plný budoucích reprezentantů a vím, co s těmi kluky dokáže udělat euforie. Když se Tatranu povedly dvě tři věci, zatímco nám ne, ty dvě vlny se potkaly a občas nás Tatran přehrával. Za stavu 2:2 v semifinálové sérii jsme byli pod velkým tlakem a zpětně jsem nadšený, jak jsme dokázali odpovědět.

Tehdy jste před pátým zápasem sebejistě prohlásil, že tým podá nejlepší výkon sezony, což na vaše poměry byla hodně odvážná slova.

Čtvrté a páté semifinále dělily dva dny a my jsme během nich museli zvážit, na co vsadíme. Všichni jsme si uvědomili, že nemá smysl na základě dvou nepodařených utkání překopávat něco, co nám do té doby fungovalo. Cítil jsem z týmu, že bude připravený prodat potenciál, který v sobě má.

Nakonec se tým nenechal znervóznit ani tím, že po polovině zápasu to bylo navzdory jednoznačnému průběhu “jen” 2:1.

My měli řadu šancí, které jsme neproměnili, ale právě tam se zlomil charakter. V jiných zápasech nás tyhle momenty po neproměněných šancích srážely, ale tady jsme trpělivě pokračovali dál a nekoukali jsme na skóre. Každou minutu jsme na hřišti chtěli předvést to nejlepší. Ten tým se tak choval a přetavil to až ve výhru 7:1.

A brzy poté v postup do Superfinále. Před ním se nejvíc řešilo, kdo bude v boleslavské bráně chytat. Podle čeho jste se rozhodoval?

Nabízelo se - a vím, že širší veřejnost to i očekávala - nechat v bráně Davida Rytycha. Výborně nám vyšel tah s impulzem a motivací. David zvládl svou roli v klíčových dvou zápasech proti Tatranu v pátém a šestém semifinále. Ale před Superfinále, když jsem si vyhodnotil dlouhodobou kvalitu, mi vyšlo, že by měl chytat Lukáš Bauer. I přesto, že jsem ho po čtvrtém semifinále střídal, jeho výkon nebyl vyloženě tragický. On v tom zápase dostal dva góly, o nichž ví, že jdou za ním, ale jeho dlouhodobá výkonnost v sezoně byla taková, že jsem věděl, že se na něj budu moct spolehnout. Myslím, že se ta volba ukázala jako správná.

Udělal byste v rámci Superfinále něco jinak?

Tuhle otázku jsem si samozřejmě položil mnohokrát. Několikrát jsem ten zápas viděl na videu, udělal jsem si zpětné hodnocení a na základě toho můžu zpětně říct, že před Superfinále bych nic nezměnil. Náš plán byl velice dobrý, což se projevilo v herním obrazu první třetiny. Měli jsme obrovské množství šancí nebo situací, které k vyloženým šancím vedly. Bohužel jsme se špatně rozhodovali a nezvládli zakončení. Kdybychom po první třetině odcházeli do šatny za stavu 3:1, 4:1 nebo i 5:1, na což potenciál byl, zápas by vypadal jinak.

Ale co další průběh?

Od druhé třetiny byly momenty, které bych stoprocentně změnil. Nebyl jsem spokojený s naší aktivitou, možná tomu mohl pomoci nějaký impulz, ale v předchozích utkáních jsme je moc nedělali, věřili jsme celé šíři našeho kádru a vždycky se nám to vyplatilo. Impulz v podobě dřívějšího stažení na dvě formace by nám býval možná pomohl.

Rekord po nás dlouho zůstane

Když si před sebe dáte tři misky - v té první je triumf v poháru, ve druhé rekordní základní část a ve třetí stříbro z play-off - co vám z nich dohromady vychází?

Ty misky bych udělal čtyři. Na jednu bych dal vítězství v poháru, za které jsem strašně rád, protože jsme po loňském neúspěchu ve finále dokázali, že jsme v této soutěži silní. V druhé misce máme základní část, která dopadla rekordně. Myslím, že ten rekord po nás dlouho zůstane. Ztratit jenom tři body, to už se jen tak někomu v lize nepodaří. Pokud by to měl někdo překonat, věřím, že to budeme my. Do třetí misky dávám play-off a do čtvrté samostatně Superfinále. V play-off musíme být s výsledky spokojení, vyhráli jsme osm z deseti zápasů, několik z nich i dominantním výsledkem. A pak je tu Superfinále, které je specifické.

Jaká specifika konkrétně myslíte?

Není to standardní zápas na 3x20 minut se všemi obvyklými náležitostmi. V polovině každé třetiny máte power-break, během kterého se hra přerušuje. Každá pauza po třetině trvá patnáct minut místo deseti. A začíná to už rozcvičením, po kterém patnáct minut čekáte na začátek zápasu. Ano, je to pro oba týmy stejné, to nezastírám. Ale každému, kdo trochu rozumí sportu, dojde, že tento průběh a scénář nahrává týmu, který chce být pasivní, hrát na dvě lajny, nechce po fyzické stránce moc investovat. Za normálních okolností by pro takový tým byla taková strategie o to náročnější. Ale soupeři to nahrálo.

Byla to pro vás nejtěžší sportovní porážka v životě?

Jednoznačně. Byl to náš vrchol. Bavíme se o tom, že jsme měli velice dobrou výkonnost v průběhu základní části, v zápasech Poháru České pojišťovny i v play-off, ale je potřeba zmínit i přípravu. Na Czech Open jsme porazili Falun, před sezonou ve Švédsku jsme vyhráli čtyři z pěti zápasů. Když to všechno dám dohromady, ta čísla jsou fantastická. Ale nejdůležitější výhra nepřišla. Tu bychom vyměnili za rekordní základní část, výhru nad Falunem nebo cokoliv jiného.