Technology florbal Mladá Boleslav

Členská sekce

Největší osobnost Boleslavi se loučí. Petr Novotný uzavírá kariéru

 
 

25. dubna, Redakce

Legenda se loučí. Sezonou 2018/2019 završil svou hráčskou kariéru Petr Novotný. Končí jakožto historicky třetí nejproduktivnější hráč české nejvyšší soutěže a její nejlepší nahrávač. Hrál také na dvou světových šampionátech. S boleslavským florbalem byl od jeho dávných začátků a před rokem si splnil mistrovský sen, když nahrál na zlatý gól.

Občas o sobě s úsměvem říkal, že neumí střílet, takže o to víc nahrává. Ano, v tom byl král. Doslova. Avytrvale spoustu let. Stačilo si jen počkat, co zrovna vymyslí.

Jeho 307 nahrávek v základní části nejvyšší soutěže je rekordních. Mimochodem, zvládl k nim i 173 gólů, v součtu ho to řadí na třetí místo historického bodování české ligy. Vstupoval do ní ve svých 22 letech, v prvních třech ročnících pokaždé vyhrál bodování základní části, dohromady zvládl patnáct sezon.

“Moje kariéra byla dlouhá a hodně kopírovala vývoj florbalu v Česku. Tím pádem jsem mohl zažít malé školní tělocvičny i nablýskané multifunkční arény. Všechno mělo svoje kouzlo. Florbal mi totálně změnil život a jsem rád, že jsem mohl stát na začátku něčeho tak výjimečného, čím jistě boleslavský florbal je,” ohlíží se Petr Novotný.


Únor 2007. Třetí sezona v řadě, v níž Petr Novotný vyhrál bodování základní části. 

Další starty už nepřidá. Tělo mu řeklo dost. “Zdravotní komplikace mi ukázaly, že je čas skončit. Každý rok jich přibývalo,” mrzí ho, což podtrhuje větou: “Kdybych byl zdravý, nekončil bych, mám ten sport stále moc rád.”

Novotný má s Mladou Boleslaví devět ligových medailí - pět bronzů, tři stříbra a zlato ze sezony 2017/2018, pod nímž je podepsaný jako autor nahrávky na zlatý gól. V letech 2014, 2015 a 2017 slavil triumfy v Poháru České pojišťovny.

“Těžký moment, dlouho jsem se ho bál a snažil se na něj připravit. A stejně mi teď při té představě vlhnou oči a těžko hledám slova. Vděčně jsem s ohledem na Petrovy zdravotní problémy přijímal každý další vymodlený rok, o který se nám vždy po skončené sezoně dařilo prodlužovat jeho hráčskou kariéru. Konec přichází v době, kdy nemusíme mít pocit nenaplněnosti, přesto bych si moc přál, aby mohl hrát dál, i když Petrovo rozhodnutí respektuji a chápu. Není tajemstvím, že jsme dlouholetí kamarádi a že jsme spolu prošli celou naši nejen superligovou cestu - byla krásná, hodně opojných vítězství, ale také dost bolavých proher. Sledoval a obdivoval jsem ho už před mnoha lety ještě jako jeho spoluhráč. Spoustu sezon výrazně převyšoval úroveň nejen boleslavského florbalu, druhý takový hráč tu nebyl. Odmítal nabídky na přestupy, držel prapor našeho klubu, na jeho výkonech stály naše úspěchy. Pouto ke klubu, který vždy považoval za svůj sportovní domov, bylo silné, stejně jako pouto k rodině Volfových, k Jirkovi a Pavlovi Bouškovým a dalším lidem. Hluboce si vážím všeho, co pro boleslavský florbal nezištně udělal, a jsem velmi rád, že pro něj již delší čas pracuje také jako člen vedení klubu. Petrova sportovní kariéra bude inspirovat další generace florbalistů, je to příběh oddanosti florbalu, lásky ke hře, kvůli níž hodně obětoval, výjimečného talentu, ale také obrovské dřiny, překonání mnoha zranění a návratů po komplikovaných léčbách, příběh největší osobnosti, kterou boleslavský florbal má, příběh opravdového kapitána, který po dvacetileté cestě z nejnižších soutěží na vrchol zvedl nad hlavu pohár pro superligového mistra, první pro Mladou Boleslav. Vítězný gól měl jeho originální podpis, geniální nahrávka jako obvykle našla volného střelce, za tuhle pointu jsem osudu moc vděčný," říká generální manažer Tomáš Pacák.

V reprezentaci má Novotný 43 startů, nastoupil na mistrovství světa 2006 ve Švédsku i na domácím šampionátu o dva roky později (dvakrát 4. místo).


Mistrovství světa 2008 v Česku. Nejsilnější zážitek v reprezentační kariéře.

“Myslím, že jsem se v reprezentaci hrozně bál hrát, měl jsem velký respekt ke spoluhráčům. A popravdě: moc jsem toho o florbalu ještě ani nevěděl. Když jsem v nároďáku začínal, hrál jsem to dobou jeden rok nejvyšší soutěž a ze všeho jsem byl pěkně vykulený. Postupem let se to zlepšovalo, začal jsem se cítit na hřišti sebevědomě. Pak přišla první operace kolene a byl konec. Každopádně mi to dalo hodně zkušeností,” vzpomíná Novotný.

Zdravotní problémy mu narušovaly kariéru opakovaně, návraty ho stály mnoho sil. “Chtěl bych poděkovat Tomášovi Pacákovi. Myslím, že mi prodloužil sportovní život tak o tři roky. A pak taky fyzioterapeutovi Martinu Vojtovičovi, který mě naučil o svém těle přemýšlet jinak a já se mohl ještě trochu hýbat,” líčí s úsměvem.

Ve své době předběhl čas. Florbal v jeho pojetí byl originální, radost se dívat. Vzor pro mnoho dalších hráčů. Velký hráč, který se teď loučí.  

CELÝ ROZHOVOR: "Kdybych byl zdravý, nekončil bych. Florbal mám stále rád"


Na vrcholu. Mistrovský titul s Mladou Boleslaví v Superfinále 2018 v Ostravě.

Vzpomínka Tomáše Pacáka: Mělo to smysl!

Myslím, že člověk by neměl plýtvat silnými slovy a neměl by se dojímat moc často, aby vzpomínky na krásné zážitky neztratily lesk, ale okamžik Petrova hráčského konce je pochopitelně emotivní.

Výbuch radosti po bláznivém závěru loňského Superfinále a zlatém gólu v prodloužení byl extrémní. Snažil jsem se od stropu arény, kde obvykle trávím naše finálové zápasy, dostat co nejrychleji dolů na hřiště ke klukům.

Euforie.

Objetí střídalo objetí, s Petrem bylo nejintenzivnější a budu si ho pamatovat do konce života.

Všechna zklamání a všechny šťastné chvíle za tolik let koncentrované do jednoho bezeslovného a přeci všeříkajícího momentu.

Hlavou mi problesklo, jak mě po prvním postupu do Superfinále, kdy zraněný hrál v play-off jen se sebezapřením, zasáhla informace, že Superfinále 2015 bude jeho poslední zápas, že už mu tělo nedovolí trénovat tak, jak potřebuje, že už to není radost, když mu jeho zdravotní stav na hřišti neumožní hrát tak, jak chce.

Celou cestu z Brna jsem neřekl slovo, nadšení ze semifinálové výhry vystřídal těžko popsatelný pocit.

Ještě ne, ještě je brzy, bylo mu teprve 33 let, neuměl jsem si to představit a odmítal jsem to.

O tři roky později a spoustě úsilí, kromě Petra především ze strany našeho fyzioterapeuta Martina Vojtoviče, jsme drželi v ruce pohár pro superligového mistra. Mělo to smysl!

Vzpomínka Jiřího Boušky: Legenda. Správný kapitán

Poprvé jsem ho potkal v tělocvičně 6. základní školy na tréninku sportu, jemuž se věnovali jenom ti, kteří někde sehnali florbalovou hůl, což tenkrát nebylo nic jednoduchého. Vždycky se musím pousmát, když si vzpomenu na toho šestnáctiletého floutka, který rád vysedával u haly (poblíž bydlel) s kamarády na lavičce a debatoval o „důležitých“ věcech.

Zažili jsme krásnou společnou sportovní a životní cestu, která byla lemována velkými výhrami i prohrami a během které se z tohoto talentovaného a někdy trochu rozmazleného kluka stal vzor toho, jakým způsobem by se měl sport dělat.

Kromě toho, že je to můj velký kamarád, tak má můj ohromný respekt. V posledních letech všichni viděli, kolik navíc už při tak nabitém programu tomu musí dávat před tréninky, po trénincích, ve volných dnech, aby vůbec mohl vzhledem ke svým zdravotním problémům hrát.

Stal se z něj přirozený kapitán a lídr. Teď končí jako legenda nejen boleslavského florbalu. Bylo to dobrý, Petře!

Vzpomínka Jiřího Curneyho: Můj soutěživý kamarád

Když jsem začínal hrát extraligu v Třinci, věděl jsem: Mladá Boleslav = Petr Novotný.

Stojí proti nám vítěz bodování.

Bangič zářil s Volfikem, taky s Jirkou Bouškou, ale z našich prvních sezon proti sobě mi utkvělo v hlavě něco jiného. Nejhorší to totiž bývalo v naší přesilovce!

Jakmile jsme ztratili míček, vzal si ho Bangič a už ho nikomu nepůjčil. Vždycky bylo těžké ho nahánět, nebyli jsme schopní mu balonek vzít. On se v tom vyžíval! A kolikrát nám takhle dokonce dal i gól v oslabení.

Při mém příchodu do Bolky mi hodně pomohl, usnadnil mi to tu. A hned jsem zblízka poznal, jak hodně je soutěživý.

Byl jsem v Boleslavi teprve pár týdnů, když mě vzal na tenis. Odvezl mě na kurt, tam jsem ho vypráskal 6:2, 6:0, 6:1 a jeli jsme zpátky. Od té doby jsme spolu na tenise nebyli…

Ale jinak jsme si dokázali udělat společnou soutěž ze všeho.

Nájezdy, ping-pong, házení na koš… Při naší týmové dovolené v Chorvatsku po prvním Superfinále 2015 jsme soutěžili ve fotbalových penaltách, kdo jich proti tomu druhému kolik promění.

Hecovali jsme se. Vždycky jsme se spolu hodně nasmáli.

Facebook

mladá boleslavskodaško energoStředočeský krajBLACK.ETVolf Staciv

Hlavní partner