Jak jste uvažoval o své budoucnosti? 

Měl jsem dva směry. Jeden z nich byl český, druhý zahraniční. Doma jsem měl jedinou variantu, tedy Bolku. Neměl jsem žádný zájem odcházet jinam, jsem tu spokojený, máme kvalitní podmínky a tréninkový proces je na takové úrovni, že by těžko mohl být někde podobný nebo lepší. Neumím si představit, že bych se někde připravil lépe. 

A ten druhý směr?

Dlouhodobě jsem v kontaktu s Tomášem Chrápkem, mým bývalým trenérem z Grünenmattu. On mě často láká zpátky do Švýcarska. Ptá se: Kdy to bude? Teď trénuje Langenthal, láká mě tam. Ale při mém rozhodování převážila kvalita prostředí v Boleslavi a moje reprezentační ambice, které bych nerad uzavíral po letošním mistrovství světa. Myslím, že v Boleslavi se v současnosti dokážu připravit kvalitněji.

Co vás žene dál?

Zajímavá otázka. Faktorů je víc. Za ten klíčový považuji tým, který v Boleslavi máme. Myslím, že je nejstmelenější za poslední dobu, lidsky si velmi dobře sednul. Je velkou motivací být spolu, trénovat kvalitně. To mě hodně baví. 

Taky se hodně vyhrává.

Jasně, na to se dobře zvyká a těžce odvyká. To je velké plus. Chtěl bych další titul. Pořád si říkám, že by bylo hezké to zopakovat.

Máte před očima živé vzpomínky na titul z roku 2018? 

Bylo to úžasné Superfinále, ač se nám závěr zkomplikoval. Je to nezapomenutelné a tím myslím všechny momenty od odjezdu z Bolky po návrat z Ostravy o dva a půl dne později. Taky se těším, že se Superfinále vrátí do O2 areny, nejlepší haly u nás. Neumím si představit nic lepšího, i během mistrovství světa tam byla krásná atmosféra. 

Mohl jste se tam vrátit v dubnu, kdyby šlo vše podle plánu…

Mrzí mě, že sezona skončila předčasně, rozjeté jsme to měli nadějně. Teď se nám tím protáhla letní příprava, ale já musím říct, že mi to nevadí. Fyzická příprava je potřeba a cítím se velmi dobře. 

Jak vidíte gólmany kolem sebe? Tím myslím Petra Musila, Marka Macíka, Ondřeje Tomšíka. 

Všichni včetně Peťase jsou hodně mladí a mají celou kariéru před sebou. Pro mě je to další motivace, abych makal. Bude mi třicet, připravovat se fyzicky je rok od roku těžší, kluci to mají s regenerací o něco snazší. O všech platí, že jsou velmi talentovaní, šikovní a vidím v nich gólmany přesně pro Boleslav. Makají na sobě, dřou a mají velkou perspektivu. 

A ještě se mají od koho učit. 

Jestli to tak berou, tak je to jedině dobře. Myslím, že pro ně to může být plus, že mohou něco odkoukat. Jinak ale myslím, že jsme si rovnocenní. Taky se můžeme učit nové věci s naším trenérem Milanem Peterkou. My už takhle společně pracujeme čtyři roky, dost věcí je vyzkoušených a myslím, že celkem fungují. I v tomhle máme v Boleslavi super zázemí. Co bych za to dal v jejich letech. 

Ještě mě na závěr zajímá reprezentace. Pozvánky na akce vám chodí pravidelně. Považujete svoji pozici za pevnou? 

Relativně ano, ale samozřejmě je to záludné, protože se ze dne na den může stát něco, co vám plány zhatí - třeba zranění, nebo nepřízeň trenéra. Myslím, že nějakou pozici mám a tím, že jsem na rozdíl od jiných neodmítnul reprezentovat, tak možná i zesílila. Moc dobře ale vím, že když nebudu podávat adekvátní výkony, tak může moje pozice zase oslabit. V reprezentaci jsem rád, tým je mladší a řekl bych, že všichni jsou si rovni. V devětadvaceti jsem tam jeden z nejstarších, takže i moje role se trochu mění, na což se snažím trochu i dbát, ale neznamená to, že bych chtěl reprezentaci řídit. Uvidíme, jak to bude vypadat dál.