Jaké bylo probuzení do volného dne?

Dobré, děkuji za optání. Noc byla trochu kratší, než bych si představoval, protože se dohrálo pozdě večer, takže jsme i usínali relativně později a ráno jsme měli naplánované povinnosti. Ale jinak bez problémů. 

Co všechno vás během úterý čeká?

Po snídani jsme měli hodinu a půl s novináři, pak hráčský mítink, kde si vyjasníme pár věcí. Ve hře máme ještě pár nedostatků…

Pardon, skočím vám do řeči, to mě zajímá. Promluvíte k těm nedostatkům taky?

Velmi pravděpodobně ano. S Benym (brankářem Martinem Benešem) jsme tu nejstarší, takže tu máme nejen roli gólmanů, ale i těch zkušenějších hráčů, kteří řeknou své. Je nás tu v uvozovkách několik “kapitánů”, kteří to řeší mezi sebou, i směrem k týmu. Takhle to máme nastavené poslední rok.

A další program? 

Po obědě je naplánovaný padel, rád bych si taky zahrál, ale trochu mě od soustředění trápí nachlazení, takže vynechám. A každý večer máme týmový mítink. Na hřiště se dnes nechystáme. 

Z fotek se na první pohled zdá, že bydlíte trochu na samotě u lesa. Je to klam?

Ne ne, je to pravda. Jsme trochu stranou od Helsinek, ale zároveň ne daleko. Je to 25 minut od haly, takže ve slušné dojezdové vzdálenosti. Pokud si správně vybavuju, bydlela tu reprezentace i při mistrovství světa 2010. Máme pro sebe oddělenou část komplexu, z okna je krásný výhled na moře, které během tří dnů zamrzlo, protože je tu aktuálně asi minus 15 stupňů. 

Pojďme k dění na hřišti. Který zápas ve skupině považujete za nejlepší?

Ten první byl spíš takový na rozjezd. Proti Německu jsme hráli v hale, která je na poměry mistrovství světa ostudná. Proti Švýcarům se nám povedla první půlka zápasu, ale v té druhé jsme nebyli aktivní, spíš takoví zakřiknutí. Víceméně jsme se jen bránili, nebylo to moc dobré.

A pondělní Norsko?

Od začátku jsme udávali tempo. Nebýt individuálních chyb, ze kterých pramenily šance Norů, měli jsme to vlastně celé ve svých rukou. Ale i tak se směrem ke čtvrtfinále budeme muset zlepšit. Řekl bych, že naše výkony mají stoupající tendenci. V tom musíme pokračovat.

Zmínil jste nepříliš půvabnou halu, v níž jste nastoupili proti Německu. Jak jste se tam cítil?

Upřímně? Hrozná hala. Béčkové hokejové kluziště, u kterého je z jedné strany tribuna s pěti řadami. Ta šílená zima byla údajně způsobená tím že, se tam navážel materiál a celou dobu byly otevřené dveře. Jsou věci, které neovlivníme a musíme se soustředit na zápasy, ale vážně nechápu, že se v takovém prostředí hraje mistrovství světa.

Po gólu vám v hale hraje Dlouhá noc od Heleny Vondráčkové. Týmová volba? 

Ano. Před soustředěním jsme měli za úkol vybrat si písničku, která nám po gólu bude hrát. Nápadů moc nebylo, a nakonec jsme zůstali u téhle, která hrála i našim zlatým juniorům na mistrovství světa. Věříme, že je to šťastná písnička a přinese úspěch i nám. 

Prozradíte, jak vypadá playlist v šatně? 

Má ho na starosti Ondra Němeček. Původně se o něj starali s Jirkou Bauerem, ale ten tu teď kvůli zranění není. Je to směs všeho možného - něco podle jeho vkusu, něco obecnějšího. Rock, hip hop, disko. Většinou se to dá poslouchat. (usmívá se)

Bolka dodala národnímu týmu pět reprezentantů. Znamená to, že se v Helsinkách utvořila jakási boleslavská partička? 

Kdepak, vůbec ne. I když je nás tu z Bolky pět, hrajeme tu za český nároďák. Je nás dvacet a nezáleží na tom, odkud jsme. Klubová příslušnost tu absolutně nehraje roli. Třeba já jsem na pokoji s Benym (Martinem Benešem), se kterým si sedíme. Tým je dobře poskládaný a nikdo se tu před nikým nestydí. Lidsky je tým perfektní.