Jako by to bylo včera, přitom je to už 11 let… Tenkrát v roce 2013 měla Bolka ještě v logu okřídleného sokola a velké písmeno B. Nová boleslavská hala ještě nestála. Z výrobních linek zdejší automobilky začala sjíždět Škoda Rapid. A do florbalového klubu dorazil drobný chlapec z Havlíčkova Brodu. 

Jmenoval se Jakub Bína a v dalších letech z něj vyrostl superligový hráč, jehož v jisté době cepovalo v útoku třeba legendární duo Jan Natov - Jiří Curney. „To pro mě byla největší škola. Jejich přístup, soutěživost a nastavení hlavy v každém tréninku a každém střídání v zápase bylo něco neskutečného. Jsem rád, že jsem mohl zažít roky po jejich boku,“ vzpomíná Bína. 

Éru v Bolce uzavírá po 11 letech, během nichž vyhrál tři tituly (2018, 2021, 2022), tři poháry (2015, 2017, 2020), bronz z Poháru mistrů (2023), spoustu turnajových trofejí nebo bronz z juniorského světového šampionátu (2017). 

„Byla to jízda. V juniorských letech mě ten florbal neskutečně bavil. Měli jsme skvělou partu a často na to vzpomínám. Párkrát jsem si říkal, že mi chybí právě ten juniorský florbal. V chlapech jsem si zahrál s neskutečnými hráči a tohle docením pořádně asi až časem. Bolka je nejlepší prostředí pro pracovité hráče, kteří se chtějí zlepšovat po všech stránkách a hrát každý rok o titul. Já jsem šťastný, že jsem tohle ve svém životě zažil,“ líčí Bína. 

Vzpomínat by se dalo na každý ze zmíněných milníků zvlášť. „Já si nejvíc užil oslavy titulů. To prostě chceš zažít. Když pak vidíš v televizi někoho vyhrát velkou trofej, tak mu ty pocity trochu závidíš, protože je to skvělé,“ přiznává Bína. „Z juniorských časů nejvíc vzpomínám na naši sérii s Tatranem, který měl generačně nejsilnější tým a my dokázali vyhrát dva zápasy na nájezdy. Mezi dospělými jsou to určitě všechny top zápasy jako Superfinále, finále poháru nebo zápasy na Poháru mistrů. Jsem rád i za dvě vyrovnané semifinálové série v posledních dvou letech. Ty momenty, které tým zažívá během těsné série, jsou k nezaplacení.“

Jak šel čas, Bína postupně tíhnul také k trénování. V posledních sezonách vedl dorostence, měl také na starosti rozvoj Akademie Kosmonosy, kde mimochodem ještě zůstane do kompletního předání agendy svému nástupci. „Díky klubu jsem se dostal k práci s dětmi od školkového věku až po puberťáky a musím říct, že mě to moc baví. Mám hodně pozitivní zpětné vazby a sám cítím, že vztah k dětem mám velmi dobrý. Určitě tahle práce se mnou bude částečně spojena i v dalších letech mého života,” předpokládá Bína. I sám k tomuhle musel dospět. Však sám přiznává: „Když jsem do Bolky přišel, musel jsem se tu v první řadě osamostatnit. Ze začátku to byla velká divočina, postupem času trošku menší a teď už cítím, že začínám žít ten dospělý život.“

Tak pojďme probrat i to trénování. Však byl Bína u toho, když dorostenci Bolky na jaře 2023 dosáhli na stříbro na Mistrovství České republiky: „Na to nikdy nezapomenu. A rád vzpomínám i na Olympiádu dětí a mládeže, kterou se nám s výběrem Středočeského kraje povedlo vyhrát. Je to specifická akce, kterou můžou hráči zažít jen jednou a o to cennější výhra to je.“

Bínův boleslavský příběh se uzavírá. Po 11 letech. Byly to roky dřiny a společného úsilí. Úspěchů. Byly to nepochybně roky, v nichž i klub jako takový prošel velkým progresem. „Chtěl bych poděkovat úplně všem, se kterými jsem mohl sdílet všechny zážitky. Není to pro mě lehké loučení. Bolce jsem za všechno moc vděčný, především pak Tomášovi Pacákovi,“ říká Bína. 

Teď pro něj nastává čas na změnu. Z Bolky míří do České Lípy a vysvětluje: „Chci si užít florbal trochu z jiné stránky. V Bolce jsme měli každý rok ty nejvyšší cíle, ale nikdo vám nic zadarmo nedá. Věci mimo florbal musí jít často stranou. Hledal jsem možnosti, jak bych to mohl změnit. Měl jsem nabídky od více týmů a nebylo to vůbec jednoduché rozhodování. S Českou Lípou jsme našli řešení na všechny moje požadavky a jsem přesvědčený, že budu spokojený. Chci být šťastný v každodenním režimu a těšit se na každý trénink a zápas. Těším se na důležitou roli v týmu a jsem zvědavý na své výkony.”