2012: Uvězněni v bublině. Jak jsme tvrdě narazili

Švýcarsko. Curych. Prosinec 2012. Přijeli jsme obhajovat bronz z minulého šampionátu z Finsku.

Já a další kluci z mého ročníku už jsme nebyli v pozici těch nejmladších v týmu. Už jsme nebyli ta třetí lajna, od které se tolik nečeká. Byl na nás větší tlak. Ne snad, že bychom tenkrát měli tým vyloženě táhnout, ale měli jsme být zkrátka těmi, na kterých už tým může stát.

Před mistrovstvím světa byla v týmu naladěná atmosféra tak, že bychom mohli třeba dojít i do finále. Kdyby se tenkrát všechno sešlo, mohlo se to povést. Ale stal se pravý opak.

Možná jsme doplatili na to, že jsme si mysleli, že všechno půjde samo. Byli jsme uvězněni v bublině, že se nám vlastně nemůže nic stát. A tvrdě jsme narazili.

V základní skupině nám nevyšel zápas proti Lotyšsku, prohráli jsme 4:5, a pak už jsme neměli sílu to zvrátit. Ve čtvrtfinále jsme šli na Finsko a s tím jsme si neporadili. Zahráli jsme celkem slušně, ale bylo to zkrátka Finsko.

Skončili jsme sedmí.

Mojí lajně se celkem dařilo, ale v klíčových chvílích jsme to nedokázali přetavit ve prospěch týmu.

Byl jsem v té době ve věku, kdy jsem mířil na vrchol i co se týče osobního hlediska a tohle mistrovství mě moc zklamalo. Potenciál, který jsme na něm měli, jsme absolutně nenaplnili.

Blog Milana Tomašíka

První díl: 2010: Bronzová cesta. Brrr! Ať už jsme na hotelu