2014: Jak to zvládnu?

Na své třetí mistrovství světa jsem odjížděl z Dalenu společně s Patrikem Suchánkem a Martinem Tokošem.

Šampionát se hrál ve Švédsku, takže tím celá země žila. Stejně jako se největší švédské kluby chlubí tím, kolik mají švédských reprezentantů, i Dalen byl pyšný na to, že na šampionát posílá nás tři. Z klubu jsme cítili velkou podporu, měli jsme tam skvělé vztahy a platí to vlastně dodnes. Vždycky se do Umeå rád vracím.

Před mistrovstvím světa jsem si ale nebyl jistý, jak to v Göteborgu zvládnu. Rok předtím se staly v mém životě dvě těžké události.

Jak budu připravený fyzicky? Jak budu připravený psychicky?

Každopádně ta dvouletka před šampionátem se českému nároďáku docela povedla. Pod Radimem Cepkem jsme měli slušné výsledky, na jaře 2014 v České Lípě jsme porazili Švédsko, což bylo poprvé a zatím taky naposledy.

Ne snad, že bychom tomu přikládali nějakou velkou váhu směrem k mistrovství, jelikož přece jen ještě zbývalo osm měsíců. Ale zkrátka to bylo fajn.

I když jsem měl o sobě pochybnosti, mně i týmu se mistrovství nakonec povedlo. Vybojovali jsme bronz.

Tým už stál hlavně na generaci, kterou jsou dobře znal. Tahouni hráli buď ve Švédsku, nebo byli oporami těch nejlepších českých týmů. Nebyl tam nikdo, kdo by to udělal za nás. Bylo to o nás. O té naší bandě.

Zahráli jsme slušné zápasy se Švýcary - ve skupině (2:2) i v zápase o bronz (4:3). Koneckonců, ani v semifinále proti Finsku to nebylo bez šance (3:6).

Bylo to dobré mistrovství.

Blog Milana Tomašíka

První díl: 2010: Bronzová cesta. Brrr! Ať už jsme na hotelu

Druhý díl: 2012: Uvězněni v bublině. Jak jsme tvrdě narazili