Tadeáši, co se teď pro vás mění z hráčského pohledu? 

Poslední sezona byla pro mě náročná, herního prostoru nebylo mnoho a vnímal jsem, že v nadcházející sezoně by to nebylo o moc jiné. Po debatě s trenérem a vedením jsme došli k variantě hostování v Kladně, což je optimální řešení pro všechny strany.

Umožní vám to setrvat v dalších rolích v Bolce, že?

Ano. Po těch deseti letech v Boleslavi, kdy jsem si tu postupně budoval pracovní pozici a něco tu společně máme za sebou, jsem to nechtěl zahodit. Jsem rád za tohle nastavení, kdy tu zůstanu pracovně. 

Jak bude váš režim vypadat? 

Zůstávám hlavním trenérem jedné z mládežnických kategorií a zároveň jako šéftrenér pro kategorie pohybová průprava, minipřípravka, přípravka a elévové. Zároveň budu dál správcem sportoviště. Proto, abych v tomto režimu mohl fungovat i dále, jsme domluveni, že část svého tréninkového režimu budu absolvovat v Bolce. Plus část samozřejmě v Kladně. 

Za Bolku jste hrál přesně 10 let. To je víc než třetina dosavadního života. Zkuste se ohlédnout.

Uteklo to hrozně rychle. Hlavně poslední sezony z různých důvodů dost splynuly, mohl za to zejména covid. Ke každé sezoně bych mohl něco říct, ale to bychom čtenáře asi uspali. Takže to řeknu jinak: uvědomuju si, jak významným vývojem prošel florbal za těch deset let jak v Česku, tak především v Bolce. Je to velký posun - v práci a jejích způsobech, vedení hráčů, tak i směřování celého klubu. Spousta věcí dostala řád a jasný systém. A především je to týmová práce. 

Taková dlouhověkost v jednom klubu už se dneska moc nenosí. Jste na to pyšný? 

Jsem! Když jsem byl dítě, chtěl jsem hrát fotbal na nejvyšší úrovni. Splnilo se mi to ve florbalovém prostředí, a to díky Bolce. Byl jsem deset let v top klubu v Česku. Zažil jsem mnoho krásného, mnoho úspěchů. 

Jaká Bolka byla? Jak se měnila? 

Když jsem do klubu přicházel, byl ten největší cíl vyhrát titul. Asi jsme si všichni mysleli, že to přijde rychleji než za pět let z pohledu mého příchodu. Ale o to to bylo hezčí - i vzhledem k průběhu Superfinále 2018. Když se zpětně ohlédnu, bylo zajímavé být u vývoje týmu, získávání zkušeností, až po ten poslední krok.

Ale ten oheň byl ve vás zažehnutý silně, že?

Ano. Ale pár let nám ještě trochu chybělo. Měli jsme třeba dobrou základní část, ale v play-off scházel kousek. Tím myslím období od roku 2015 do 2017.

A jaká byla doba po prvním titulu?

Měl jsem pocit, že už víme, jak na to. Že jsme si to zažili a zvládli. Měli jsme dobrý tým a myslel jsem si, že nás čeká série dalších triumfů. V roce 2019 jsme to ale nezvládli. Covidová sezona nám pak vzala velkou šanci. Cítili jsme, že nebýt koronaviru, zvládli bychom to. Vynahradili jsme si to pak v dalších dvou letech. 

Jste hrdý na to, jak se zlepšuje celý klub? Včetně mládeže i pod vašima rukama?

Po třech letech v Boleslavi, kdy jsem tu „pouze“ hrál, jsem dostal možnost v klubu trénovat mládež. Svůj život jsem částečně přesunul sem a po dalších dvou letech jsem nastoupil přímo do klubu na pozici sekretáře. Toho jsem si moc vážil a věřím, že jsem pomohl klub posunout a zlepšit. 

Teď se sejdete zase s bráchou Tomášem v jednom týmu. Byl to hlavní důvod vaší volby Kladna?

Rozhodně jeden z hlavních. Od bratra jsem měl všechny informace, abych věděl, jak to v Kladně funguje. Zároveň mě oslovila vize Kladna, protože podobná vize existovala v Boleslavi, když jsem sem kdysi přicházel. A to, že si zase zahrajeme s bráchou, je příjemný bonus. Těším se. Věřím, že nám to společně zase bude fungovat a společně si připíšeme další úspěch jako před lety s Bolkou.