Nedávno jsem zahlédl fotku s grafikou, kde jste měl pokořených 30 dnů s alespoň 10 tisíci nachozenými kroky. Je vidět, že v době pandemie pohybem nešetříte. 

Nešetřím. Jednak to chtěl náš kondiční trenér Radek Gwuźdź, ale i tak jsem měl v plánu se hýbat. K Vánocům jsem dostal hodinky s touhle krokovací výzvou, takže jsem to vzal poctivě. Naučil jsem se vstávat kolem šesté hodiny, měl jsem spoustu času to přes den nachodit.

Stále vaše kroková šňůra pokračuje? 

Sérii táhnu dál. Předtím jsem měl limit podle toho, jak mi ho určily hodinky. Někdy jsem se musel dostat i na osmnáct tisíc. Teď to mám nastavené přesně na deset tisíc. To budu držet i nadále.

Kam už vás kroky zavedly? 

Zpočátku do boleslavského lesoparku Štěpánka a na nákupy. Byl hlad. (usmívá se) Později jsem se přesunul do lesoparku Kamýk v Praze a na cyklostezky u Vltavy a kolem vsetínských lesů. Dokonce jsem se díky tomu odnaučil jezdit výtahem, za měsíc doma u rodičů jsem ho využil párkrát.

Taky jste s Honzou Natovem vyšlápli na Sněžku, že? 

S Natym jsme byli hodně v kontaktu od začátku pandemie. Přítelkyně mu odjela domů a asi se nudil, tak vznikl tenhle nápad se Sněžkou. Shodou okolností tak týden před tím jsem to probíral i já se svou přítelkyní, že bychom to taky chtěli podniknout. S Natym jsem si tenhle výšlap aspoň natrénoval. 

A jak to šlo? 

V sobotu o půlnoci jsme vyráželi z Bolky autem do Pece pod Sněžkou. Od místního parkoviště jsme se vydali přes Obří Důl směr Sněžka. Čekali jsme, že to bude delší, takže jsme nasadili ostřejší tempo. Trvalo nám to nahoru lehce přes dvě hodiny. Nebylo kam koukat, tak jsme prostě šli. Až na jeden moment, kdy byla cesta zasypaná sněhem a vedla tam úzká cestička a vedle byl velký sráz dolů - tam jsem se docela bál - byla cesta v pohodě. V posledních metrech jsme se doslova šplhali na ledu pomocí řetězů. Kolem čtvrté jsme dorazili prochladlí nahoru, na Sněžce foukalo. Rychle jsme se převlékli, abychom nenastydli a čekali jsme na východ slunce. Jenže ten se nekonal, protože byly mraky. A pak už jen cesta zpět, Ta byla pomalu náročnější než výstup. Fajn zkušenost, ale příště raději za teplejšího počasí (usmívá se).

To jste měli spoustu času, abyste toho hodně probrali. 

Jasně. Bylo zajímavé povídat si o tom, kdo viděl které horory, když zrovna jdete lesem s malou svítilnou. Potkali jsme jen partičku opilých Poláků, kteří nebyli ani pořádně vidět. Probrali jsme toho dost - jak z florbalu, tak z osobního života. Řeč nestála, známe se dlouho, tak jsme také hodně vzpomínali.

Florbal vám dává zabrat i mimo hřiště, protože jste také trenér elévů, sekretář a provozní manažer. Říkám správně, že práce neubylo?

Je to tak. Sezona je sice narušená a nebudou ani některé plánované neligové turnaje, takže nějaká práce ubyla, ale zase tou situací narostla jiná. Také jsme využili prostor k tomu, abychom dohnali různé resty. Zároveň jsem se snažil věnovat se i sebevzdělávání, viděl jsem hodně webinářů od Českého florbalu, rozšířil jsem si obzory. Přečetl jsem pět knih a další mám rozečtenou. To jsem si hodně oblíbil. 

Jednou z nejdůležitějších aktualit pro členy a jejich rodiče je přechod na novou verzi Členské sekce. V čem je důležitý? 

Nová verze Členské sekce přináší řadu vylepšení jak pro rodiče a hráče, tak i nás, kteří ji využívají z druhé strany. Přechod na novou verzi je poměrně snadný, popsali jsme ho v návodu na webu a je nezbytný pro to, aby naši členové měli přístup k nejnovějším informacím. I touto cestou prosím všechny, kdo se ještě do nové verze nepřeregistrovali, aby tak co nejdřív učinili. V případě problémů se mi kdokoliv může ozvat. 

Stýská se vám po elévech, jejichž jste hlavním trenérem? 

Když je potkáváte čtyřikrát týdně, trávíte s nimi čas a oni vám udělají ten den hezčí nebo zábavnější, tak vám to najednou chybí. Mrzí mě i to, že jsme měli rozdělanou práci - řekl bych i úspěšně - a museli jsme ji přerušit. Věřím, že všichni alespoň v rámci možností přistoupili zodpovědně k domácím úkolům, mám zpětnou vazbu jak od dětí, tak od jejich rodičů. Postupně budeme najíždět na tréninkový režim, takže se těším, že se uvidíme. 

Ze dne na den jste byl odstřižen také od svých spoluhráčů. Jak vás to zasáhlo? 

Zrovna nedávno jsem přemýšlel nad tím, že někoho jsem neviděl už skoro dva měsíce, což je velký nezvyk oproti tomu, když se normálně potkáváme v podstatě po pár desítkách hodin. Bylo to náhlé. Nejdřív jsme si z toho dělali srandu ve stylu “tohle je náš poslední trénink”, a pak to tak opravdu bylo. Neměli jsme šanci dodělat tu rozdělanou práci. Škoda. Stala se věc, kterou jsme nemohli ovlivnit. Snad to bude brzy za námi. 

Věřil jste si na titul víc než kdy dřív? 

Aniž bych chtěl, aby to znělo nějak namachrovaně, tak jsem věřil hodně. Měli jsme kvalitní přípravu, spoustu dobrých zápasů, tréninky - od toho se odrážela naše forma už v základní části. Mrzí mě to, protože bych chtěl vědět, jak by to dopadlo. Nikde není psáno, že bychom museli nutně vyhrát, ale věřili jsme si. Teď už bohužel nezjistíme, jak by to dopadlo. 

Skvělou sezonu jste měl i vy osobně - s bodovým rekordem v základní části a dvojnásobkem bodů oproti sezoně 2018/2019. Čemu to přičítáte?

Přiznávám, že nevím. Vždyť já čekal na první gól do desátého kola! Do sezony jsem vstupoval s velkým očekáváním. Bohužel začátek se mi osobně nepovedl. Po zisku nějakých bodů se mi zvýšilo sebevědomí, což je pro hráče důležité. Po posledním zápase jsem říkal, že mi v bodovém zisku pomohl příchod Mikuláše Komárka.

Velká bodová proměna. 

Fungovalo nám to v lajně, to bylo důležité. Přece jen, začínal jsem sezonu na nové pozici centra. Ne že bych to podcenil, ale možná jsem od toho čekal něco jiného. Naučil jsem se nové věci, jiný přehled o hře, ale asi se ukázalo, že moje místo je na levém křídle, kde můžu být platnější. Uvidíme, jak to bude v další sezoně.

Jaký byl trenér Petr Novotný ve své první sezoně? 

Nebylo to pro něj jednoduché, byl to velký skok, ale ukázalo se, jaký má respekt a charakter. Nepamatuju si problém, že by ho někdo nerespektoval, nebo se dostal do nějakého konfliktu. Na to, že ještě před rokem byl naším spoluhráčem, tak do té trenérské vody skočil, odvedl dobrou práci a tím, jak k ní přistupuje, bude v budoucnu ještě lepším koučem. 

V Boleslavi jste podepsal novou tříletou smlouvu, společně s bráchou Tomášem a Jiřím Curneyem už jste služebně nejstarším hráčem v týmu. Umíte si vůbec představit, že byste hrál někde jinde?

Obzvlášť po tom podpisu určitě ne, ale nějak jsem nad tím nepřemýšlel. Baví mě jak to tu funguje, jak se trénuje a jak je klub nastavený. Žádné nabídky jsem v posledních letech nedostal, jsem v Bolce spokojený a svým způsobem je pěkné, že mám za sebou sedm let a vážím si toho, že tu budu mít příležitost další tři roky působit. Věřím, že budou úspěšné.

Rozvinul se váš vztah ke klubu i díky tomu, že v něm pracujete?

Určitě. Během krátké chvíle jsem si klub a lidi v něm hodně oblíbil. I když se občas mění, osa vždycky zůstává a mám kluky rád. I nově příchozí lidi sem rychle zapadnou a není s nimi žádný problém. Přeju si, aby to tak fungovalo i dál. 

Boleslavský kádr se letos mezi sezonami zřejmě skoro nezmění. Bude o to jednodušší navázat na úspěšnou sezonu? 

Věřím, že to bude naše výhoda - zůstane nám chuť dobře trénovat, zlepšovat se, být nejlepší a výsledky a herní rozpoložení z minulé sezony si přeneseme do té nové, navážeme na práci, kterou jsme začali před rokem a dokončíme ji po dvou letech.