Báro, máte za sebou pět sezon v Bolce. Jaké byly? 

Těžké, ale krásné. Jsem moc ráda za náhodu, která mě do Bolky dovedla. Zažít takto zblízka sílu týmového úspěchu je pecka. Na druhou stranu, čím víc jsem v týmu byla, tím víc jsem cítila zodpovědnost za zdraví všech hráčů. Každé zranění jsem vnímala jako svoje selhání v práci.

Jak byste vlastně tu svou roli popsala se vším všudy?

Díky Bohu se v Bolce klade důraz na prevenci, což mě hodně baví - kluky už asi trochu miň. Takže většina mojí práce se zaměřila na aktivní individuální cvičení. Práce se zraněnými k tomu samozřejmě taky patří, ale to bylo hodně nárazové. Samozřejmě, čím déle jsem v týmu byla, tím častěji jsem přemýšlela, jestli tam jako fyzio, psycholog, nebo zpovědnice. Snažila jsem se působit jako ten klidný a pozitivní článek realizačního týmu a být pro kluky oporou.

Poznala jste tu taky přátele, že? 

Ano, myslím si, že jsem tady našla hodně kamarádů a troufnu si říct, že i pár přátel. O to těžší pro mě to finální rozhodnutí odejít bylo. Ale věřím, že to neznamená automaticky odříznutí všech kontaktů. 

Které florbalové momenty jsou pro vás nezapomenutelné? 

Zažila jsem s Bolkou dva tituly. Ale musím říct, že titul z roku 2022 v O2 areně je vzpomínka, která mi doteď vhání do očí slzy dojetí. Ráda bych zmínila i letošní semifinále: směsice emocí, kdy jsem byla pyšná na to, jak kluci hrají, až po konec po gólu v prodloužení šestého zápasu. To ve mně asi taky dlouho bude poměrně živé a nezapomenutelné.

Teď Bolku opouštíte. 

Už jsem zmiňovala, že rozhodování pro mě bylo ohromně těžké. Po pěti letech považuju Bolku za kus rodiny, pro kterou bych dýchala, kdyby to pomohlo. Ale někdy je potřeba myslet víc na sebe. Mám skvělého, tolerantního manžela, který by mě podpořil v jakémkoli rozhodnutí, ale cítila jsem, že je potřeba, aby se náš rodinný život točil víc kolem nás a našich potřeb.

Štafetu od vás přebírá Matěj Šerý. Je pravda, že jste ho doporučila?

Ano a moc si přeju, aby to fungovalo. Důvody k doporučení jsou dva. Zaprvé se mi libí, jak Matěj k fyzioterapii přistupuje. Je to chytrý kluk, kterého to ke sportu táhne. A druhý důvod je trošku sobecký. Věřila jsem, že když to předám někomu známému, že pořád budu po očku sledovat, jak se těm mým klukům zdravotně daří.