Adame, na rok míříte do zahraničí. Vaše první slova? 

Jsem neskutečně natěšený z nových výzev, které mě čekají. Chtěl bych poděkovat Bolce za možnost zahrát si v zahraničí. Rád bych tam reprezentoval brněnský, mladoboleslavský i celý český florbal. 

Přišel jste v únoru 2021 a připadalo mi, že jste přirozeně splynul s boleslavským prostředím, které bere jen výhru, výhru a zase výhru. Je to tak? 

Myslím si, že do týmu jsem zapadl ihned od začátku, bez jakéhokoliv problému. Bylo to přirozené. Musím se přiznat, že jsem z toho měl menší obavy. Kabina byla spíše starší, moc mých vrstevníků v týmu nebylo. Ale i ostřílení matadoři mě k sobě vzali, za což jsem rád. Naskočil jsem do rozjetého vlaku, který vyhrával zápas od zápasu. Nebudu lhát, na to se zvyká samo. (směje se)

Teď se můžete ohlédnout. Byl to tenkrát velký skok z Hattricku do Bolky? 

Skok to byl velký. Musel jsem se narychlo přestěhovat a začal mi vlastně úplně nový život. Bez servisu maminky a ostatních. Rodinu a kamarády máte daleko. V tomhle to byla asi ta největší změna. Samozřejmě, když jdete z týmu, který hraje o udržení, do Bolky, která pomýšlí každý rok na titul, musíte zapnout o to víc, protože konkurence je v týmu veliká. Nechcete být pozadu. Myslím si, že jsem se ale chytil a ukázal to hned ve svém prvním play-off.

Přidám ještě jeden pocit: jakmile nastal důležitější zápas, vaše výkony rostly. Jako kdybyste se v nich vyžíval. Je v tom kus pravdy? 

Určitě. S blížící se důležitostí zápasu byla koncentrace o to větší. Neříkám, že bych na jiné zápasy byl méně připraven, ale utkání takzvaně o všechno mě dokážou vyburcovat k lepším výkonům. Měl jsem to tak odjakživa. Mám to rád, vždycky je to pro mě něco speciálního a užívám si to.

Dva superligové tituly, juniorské zlato, dvě medaile ze seniorského MS, bronz ze Světových her i z Poháru mistrů. Za necelé tři roky jste toho stihl víc než většina florbalistů v celé kariéře. Dokážete to už teď docenit? 

Tyhle necelé tři roky byly hrozně rychlé. Všechno to odstartovalo mým přestupem právě do Bolky. Hned v první neúplné sezoně, kdy jsem se k týmu připojil, jsme získali titul. Následovalo domácí juniorské MS v Brně, kde jsme obhájili zlato. Poté přišla pozvánka do mužské reprezentace, která pro mě byla příjemným překvapením. MS v Helsinkách a další medaile. Když se nad tím ohlédnu zpětně, divím se, že jsem tolik vrcholů sezony mohl zvládnout. Jsem rád, že jsem si to mohl prožít. Úspěchů si cením. Teď ale už koukám spíše dopředu. Čekají mě nové výzvy, na které se těším.

Stíhal jste vstřebávat všechny tyhle momenty? Užívat si je? 

Jak říkám, bylo to všechno hrozně rychlé. Skončila jedna akce, za chvíli byla za rohem další. Užívám si každou z nich, protože ne každý má takovou možnost a já si jí nemírně vážím. Snažím se z každé zkušenosti vytěžit maximum a hlavně se tím bavit.

Co vám daly necelé tři roky v Bolce? 

Byla to pro mě velká zkouška, být takhle daleko od rodiny. Poznal jsem tu super lidi, byla tu dobrá parta. Utvořil jsem si nějaký obrázek, jak by to mělo vypadat ve florbalovém týmu v českém prostředí. Myslím si, že se to tu dělá kvalitně a přístupem profesionálně. 

Budete na nějaký moment obzvlášť vzpomínat? 

Je jich víc. Ať už můj první gól v dresu Bolky, na který mi přihrál Jirka Curney nebo oba dva tituly a následné oslavy. Když Šeba rozhodl Superfinále v O2 aréně, byl to nepopsatelný zážitek. Neskutečná euforie. 

Čeká vás rok v zahraničním klubu. Co si od něj slibujete? 

Čas od času potřebuju vyjít ze své komfortní zóny a hledat nové výzvy. Život v zahraničí mi to naplno umožní. Jedeme spolu s přítelkyní, takže to pro nás bude taky velká zkouška. Chci se posunout lidsky i herně. Ještě více se osamostatnit, zdokonalit se v jazyku. Poznat nové lidi a kulturu. Měl bych tam studovat na univerzitě přes program Erasmus+, to pro mě bude příjemným zpestřením. Celkově se na život v zahraničí těším. Myslím si, že mě to může posunout zase o krůček dál.