Střih. Jsme o rok a půl dál a boleslavský univerzál kromě vytouženého juniorského zlata taky dvakrát vyhrál Livesport Superligu, má bronz ze seniorského mistrovství světa i nedávných Světových her. 

Jak vám ten výčet úspěchů zní? 

Samozřejmě neskutečně. Před přestupem do Mladé Boleslavi jsem si nedokázal představit, co všechno se může za sezonu a půl stát. Jsem za to ohromně rád. Myslím si, že je za tím tvrdá práce, která se vyplatila.

Do Mladé Boleslavi jste přicházel z Brna, kde jste sportovně vyrůstal a také jste tam začal s fotbalem. Florbalku jste poprvé do ruky vzal ve druhé třídě. Dá se tedy říct, že tahle všestrannost vám v budoucnu přišla vhod?

Myslím si, že mi to určitě pomohlo. Ovlivnilo to moji rychlost, předvídavost a určitě pohyb. Pro můj růst to bylo plus.

Jak se to stane, že z vrcholu mládežnického florbalu se ocitnete skoro jako lusknutím prstu na vrcholu seniorského florbalu za tak krátkou chvíli?

Po juniorském mistrovství světa se všechno stalo hrozně rychle. Vzápětí přišla první nominace na seniorské Euro Floorball Tour. To jsem tenkrát nečekal, byl jsem příjemně překvapený. A samozřejmě si musíte zvykat na tempo, všechno je rychlejší a mnohem důraznější. Nebyl jsem v téhle situaci jediný a myslím, že všichni mladší kluci, kteří pozvánku dostali, naskočili do toho rozjetého vlaku dobře. 

Na co jste od přestupu do Bolky „sáhnul“, to skončilo medailí. Jak to ve 20 letech berete? 

Poslouchá se to hezky. I kluci si dělají srandu, že kamkoliv přijedu, tak máme nějakou placku, takže doufám, že to bude pokračovat dál.

Vím, že každá medaile má jiný příběh, každá je nesmírně cenná, ale přece jen: máte některou z nich doma vyvěšenou nejvýš? 

Nejvýš řadím domácí juniorské mistrovství světa. V Brně to pro mě bylo speciální, jelikož jsem tam vyrůstal a začínal s florbalem. Na finále bylo skoro vyprodáno, přes dva tisíce lidí. Myslím, že jsme se odvděčili jak sami sobě za tvrdou práci v dvouletém cyklu, tak i fanouškům za to, že nás podporovali. To řadím nejvýš. 

Reprezentační turnaje bývají relativně krátké. Berete jako svou přednost rychlou aklimatizaci? Dokážete se rychle přizpůsobit podmínkám v dané lokalitě?

Těžká otázka. Aklimatizace je samozřejmě důležitá, protože třeba na mistrovství světa máte nějaké dva týdny, během kterých nesmíte ztratit tempo a zvládat naskočit do zápasů. 

Nemáte za sebou jen náročné sportovní období, ale minulý rok jste také zakončil střední školu maturitní zkouškou. Jak vám pomáhá dobré zázemí?

Určitě. Oba rodiče a vlastně celá rodina mě podporuje v tom, co dělám. Se školou to bylo trochu náročnější, ale zvládl jsem to a teď studuji tady na ŠKODA AUTO Vysoké škole. Jsem rád, že po téhle stránce se mi jakžtakž daří. Samozřejmě by to mohlo být lepší, ale podpory všech si moc vážím.

V minulosti vás trápila zranění, teď se vám celkem vyhýbala. Jaký podíl na tom mají klubová fyzioterapeutka Bára Hegmonová nebo kondiční trenér Radek Gwuźdź?

Zapracovali jsme na tom. S Bárou a Radkem hodně cvičím, samozřejmě používám tejpy, protože času na úplné doléčení během rozjeté sezony není tolik. Tím spíš se svému zdravotnímu stavu musím věnovat po sezoně - právě s pomocí Báry a Radka. 

Zvládl jste si po náročných měsících odpočinout a zregenerovat?

Myslím si, že pro každého hráče, který si projde takhle těžkou sezonou, je ohromně důležité, aby na týden nebo deset dnů úplně vypnul od sportu, florbalu, školy, okolního světa a mohl se soustředit jenom na sebe. 

Během druhé sezony v Boleslavi jste měl nablízku i posily z Brna, Petra Koláčného a Lukáše Punčocháře. Bylo to plus?

Určitě. S klukama se známe dlouho, i když jsme každý původně z jiného týmu, takže dřív mezi námi byla i rivalita. Ale myslím si, že jsme si sedli dobře. Pravidelně spolu jezdíme do Brna, máme i společné bydlení v Mladé Boleslavi. Stali se z nás dobří kamarádi, kteří se na sebe můžou spolehnout a pomáhají si. 

Jak se žije v Mladé Boleslavi? Třeba právě ve srovnání s Brnem?

Zvykl jsem, i když je to velký rozdíl, protože Brno je na české poměry opravdu velké město. Ale jsem rád, že v Boleslavi mám florbal a školu, takže se tady nenudím a okolí také není špatné.

Když se ohlédnete za tím fantastickým rokem a půl: dá se tohle období v Česku ještě vůbec překonat? Nebo aspoň vyrovnat?

Je sice pravda, že toho mám ve svém mladém věku za sebou už docela dost, ale samozřejmě se můžu posouvat dál a dál - jak po týmové, tak po osobní stránce. Já se teď soustředěním na to, abych pracoval sám na sobě, abych se zlepšoval každým dnem, tréninkem nebo zápasem a abych si to přenesl třeba do reprezentace.

Rozhovor vedl Karel Schamberger