Jaké v Bolce máte prostředí oproti Švýcarsku a stihl jste už něco přenést?

Prostředí tady máme výborné. Nic, co by nám scházelo ke kvalitnímu florbalovému výkonu, nám nechybí. Máme posilovnu, trénujeme ve dvou halách. Řekl bych, že jsem do Bolky přinesl svou ráznější hru, kterou jsem se naučil ve Švýcarsku, ale není to jednoduché, jelikož tady máme jiné měřítko ze strany rozhodčích.

Takže se boleslavské prostředí podobá dost tomu ve Švýcarsku?

Ano, určitě a překvapilo mě to. Řekl bych, že je to tu ještě náročnější - co se týče počtu tréninků a vůbec nastavení realizačního týmu, ať už díky posilovně s Radkem Gwuźdźem, nebo ranním tréninkům s Petrem Novotným. Je to tu na profesionální úrovni.

Jak moc se těšíte na zápas proti mateřské Bohemce?

Těšení asi není to úplně správné slovo. V klubu jsem strávil 13 let, vyrůstal jsem tam. Už v létě při pohárovém zápase proti Bohemce to pro mě bylo dost nepříjemné. Cítil jsem, že to nejsem já. Na druhé straně bylo spoustu kluků, které znám. Doufám, že se z toho oklepu a odstraním právě tyto věci ze své hlavy.

A uvidíme vaši premiérovou ligovou branku v dresu Bolky?

Už by bylo na čase. Sám vím, že to teď není ono, ale já věřím, že to zlomím.

Jak jste skloubil studium na Newton University s florbalem?

Jsem ve třetím ročníku a těch předmětů není až tak moc, takže se to dá skloubit bezproblémově. Škola se mi nepřekrývá s florbalem, nedělá mi to komplikace.

Jako mnoho vašich spoluhráčů trénujete mládež. Naplňuje vás práce s dětmi?

Určitě. Mám za sebou pět let trenéra mládeže a šest let se účastním dětského kempu, takže mám něco za sebou. Je to specifické, obzvlášť u mé minipřípravky, protože to jsou v podstatě čtyřletá miminka.

V šatně se asi hodně bavíte s Lukášem Bauerem, protože oba fandíte fotbalové Slavii. Je tam tedy nějaká rivalita mezi hráči, kteří naopak fandí týmu z druhého břehu Vltavy?

Rivalita určitě je a nejde jen o kluky, kteří fandí Spartě, což je hlavně Tadeáš Chroust. Třeba i takový Adam Hemerka se na začátku sezony ozýval, když bylo Brno nahoře. Ale teď už od něj tolik poznámek neslyšíme. 

Hrál jste i v reprezentačním výběru do 23 let, považujete i tuto zkušenost za velmi přínosnou?

Aktuálně to pro mě byla poslední akce na tuto kategorii, jelikož už jsem přesáhl věkovou hranici. Vyzkoušel jsem si na kempech i jinou pozici než ve Švýcarsku, nebo tady v Bolce. Beru to určitě jako velmi pozitivní akci.

Máte mnoho tetování. Kde se ve vás vzal impuls k tomu prvnímu?

Asi v každodenním životě. Zalíbilo se mi to na lidech, kteří už nějaké tetování měli. Zkusil jsem první a  už to bylo jako droga: bylo těžké přestat.

Jste florbalový univerzál, ale kdybyste si mohl vybrat, tak která pozice je vám nejbližší?

Nejbližší je mi post centra, ale vnímám, že v našem týmovém nastavení v Bolce je pro mě asi vhodnější pozice obránce - kvůli mé postavě a výšce. Pozice beka je tedy pro mě teď ta nejlepší.

Když byste měl srovnat Česko versus Švýcarsko od tréninků až po náladu v kabině, tak v čem vyniká země helvétského kříže a v čem naopak rodná republika?

Švýcarsko vyniká v nasazení na tréninku nebo v zápase. Mnohokrát se na tréninku skoro strhla bitka. Tady se zase klade velký důraz na technické provedení. Máme tady hodně šikovné kluky, kteří hrají úplně jiným a techničtějším stylem než ve Švýcarsku.

Rozhovor vedl: Karel Schamberger