V příběhu, kterak se Jakub Bína dostal do Mladé Boleslavi, hraje důležitou roli Petr Pánek, tehdejší trenér boleslavské juniorky a v současnosti kouč ambiciózních prvoligových Karlových Varů. Bína vypráví: “Péťu bavil skauting, rád sledoval i statistiky s bodováním hráčů. Já jsem tou dobou byl na hostování v Pardubicích, sezona se mi povedla, ale Petr mi říkal, že ho trochu odrazovalo, že jsem z Havlíčkova Brodu. Jenže už mě měl přidaného na Facebooku a viděl, že jsem si změnil úvodní fotku. Tenkrát jsme s Pardubicemi na Prague Games vyřadili Boleslav, já si dal novou fotku po nájezdu se zvednutou rukou a v pozadí byla střídačka Bolky, kde byl vidět i Péťa. On si toho všiml a řekl si, že je to osud a musí mě oslovit.” 

V první sezoně - to byl ročník 2013/2014 - ještě do Boleslavi dojížděl, v dalším létě už se stěhoval. “Hned jsem se dostal do desítky bodování juniorské ligy, nakouknul jsem i do juniorské reprezentace, i když to nebyl můj dvojročník. Generální manažer Tomáš Pacák ve mně viděl potenciál. Chtěl, abych tu mohl trénovat s dospělými, aby se se mnou pracovalo na plný plyn. Vymysleli jsme to a do druháku už jsem šel na gympl v Boleslavi,” líčí Bína. 

Stěhovat se v šestnácti letech přes sto kilometrů od domova, to není žádná samozřejmost. Rodiče váhali, ale Bína věděl, za čím si jde: “V Brodě to sportovně nemělo moc význam. Musel jsem někam dál, protože poblíž by to nikam nebyl extrémní posun. Já jsem florbal extrémně hltal a chtěl jsem se posouvat víc a víc. Když jsem dostal tuhle nabídku, cítil jsem, že to je ono.”

Léto 2015. Momentka z turnaje Prague Floorball Games. 

Bingo! Ne všechno šlo vždy hladce, i Bína si musel zvykat na “nový” život. “Třeba jsme měli večerní trénink, ale když jsem se vracel na intr, v pokoji už bylo zhasnuto, protože ostatní spolubydlící byli zvyklí chodit spát před desátou,” líčí. 

I tohle ale v Boleslavi dostalo přirozenější režim díky vzniklým ubytovacím kapacitám v Městské sportovní hale pro mladé sportovce, kteří nejsou z Boleslavi. I řada dospívajících florbalistů je využívá. “Tohle je paráda - hezké prostředí, hezké pokoje, útulné. Navíc kluci kolem sebe mají spoluhráče nebo jiné sportovce a je to uzpůsobené tréninkovému režimu,” chválí Bína.

Jeho zkušenosti vhodně zapadají do období, kdy Boleslav představila Draft Made in Bolka, který má termín 30. května a oslovuje hráče ročníků 2002 - 2007 z okolí i větších vzdáleností, kteří by o působení v klubu měli zájem. “Kluci musí mít rádi florbal, chtít mu dávat čas, mít talent. To ostatní - třeba pracovitost - už jim dá zdejší prostředí a trenéři. O takové hráče je tu pak dobře postaráno. Boleslav je určitě vhodná cesta, jak se ve florbale dostat daleko,” nepochybuje. 

Však je sám jedním z příkladů. Na Bínovi vždy trenéři obdivovali šikovné ruce a skvělou techniku, k čemuž mu pomohly i hokejové začátky. “Hrál jsem ho snad od tří a půl let. Ale hlavně jsem si dokázal hrát sám. Vzal jsem si hůl, šel před barák na zahradu a měl jsem tam super prostředí. Byl jsem schopný strávit na hřišti spoustu hodin. Asi to bude znít trochu magorsky, ale v hlavě jsem si to udělal zajímavé, sám pro sebe jsem si udělal soutěže, sám jsem si to okomentoval, bavilo mě to. A taky už se dneska tolik nevidí, že by se na hřišti sešlo třeba deset kluků a zahráli si zápas. To já ještě zažil,” vzpomíná. 

Tak jako “Bínise” charakterizuje ladný pohyb s hokejkou, patří k němu i titěrná postava. S kondičním koučem Radkem Gwuźdźem maká na tom, aby byl silnější. Postupné zlepšení cítí, byť tuší: “Asi to mám takhle předurčené, že hubený budu pořád. Můžu jíst, jak chci, ale nepřibírám. Ale když vidím třeba čtyři roky staré fotky, zlepšilo se to. Pořád je přede mnou kus cesty, je to jedna z věcí, na které chci makat.” A jak to funguje v praxi na hřišti? “Já se osobním soubojům nevyhýbám, ale vím, že si každou situaci musím vyhodnocovat, udělat pohyb třeba chytřeji nebo rychleji. Má to plusy i minusy.” 

V posledních sezonách mu patřilo místo v elitním útoku s Jiřím Curneyem a Janem Natovem. “A já vím, že tohle je pro spoustu hráčů, třeba právě mladých kluků, totální sen,” říká Bína. Zároveň to ale není nic snadného: “Je to silná dvojice, špičkoví hráči a obtížně se doplňují tím třetím. Občas jsem přemýšlel, jestli by nebylo lepší hrát s někým, kde bych si věřil víc já, ale pak nakonec dospěju k tomu, že s nimi chci hrát, protože mě baví právě to, že každé střídání hrajeme na maximum, bez polevení, bez ztrát balonku. Naučil jsem se nedělat zbytečné kličky a takové ty juniorské věci, které v dospělém florbale nefungují. Když pak neztrácíte míček a nemusíte se zbytečně vracet dozadu, ohromně to pomůže celé hře.” 

Vnímání toho, co se děje na hřišti, rozvíjí Bína i jako kouč. Vede boleslavské starší žáky, trenérská role ho naplňuje. “Baví mě to ohromně! Včetně všeho okolo - komunikace s kluky, děláme věci navíc, rád sleduju jejich progres na trénincích. Taky máme výborný trenérský kolektiv v Bolce a baví mě, jak chceme florbal dělat. Táhneme tu za jeden provaz,” pochvaluje si.