Nemůže být pochyb o tom, že odchází symbol vzestupu Bolky až na vrchol. Během Chroustovy osmiletky tým jen dvakrát chyběl v Superfinále. Šestkrát ovládl základní část. Úspěšně si počínal i v domácím poháru a na mezinárodní scéně.

Co on sám považuje za NEJ během boleslavského působení? 

NEJVĚTŠÍ úspěch

“První titul. Bylo tam spoustu emocí, nezapomenu na průběh závěru zápasu, kdy už už saháte po titulu a během chvilky je vyrovnáno, to bylo fakt šílené. Nakonec jsme to v prodloužení urvali a euforie mohla vypuknout. Zároveň to byla úleva, že jsme to dokázali. Musím přiznat, že oslavy jsem si neužil tolik jako ty letošní, jelikož jsem tenkrát dokončoval magisterské studium, odevzdával jsem diplomovou práci a za pár dní mě čekaly státnice. Musel jsem se trošku krotit. (usmívá se)  Zároveň když se bavíme o titulu, mám v sobě i trochu špatný pocit: moc mě osobně mrzí, že jsme titul nedokázali vyhrát dřív pro skvělé kluky a hráče, jako byli Jirka Bouška, Pavel Bouška, Ondra Fojta a další, kteří byli součástí vzestupu Bolky před mým příchodem. Moc by si to zasloužili.” 

NEJCENNĚJŠÍ trofej

“Moc rád vzpomínám na první trofej pro Bolku, což byl Pohár České pojišťovny v roce 2014. Finále se hrálo v Ústí nad Labem a následné oslavy byly jedinečné a nezapomenutelné. Neuvěřitelný dojem tam na mě udělal Pepa Volf. Radoval se snad ještě víc než my, zpíval, čišelo tam z něj upřímné štěstí. Bylo krásné ho takhle vidět. Když se nad tím zamyslím, to on byl tím nejcennějším pro Boleslav. Florbal miloval, našemu sportu chtěl hrozně moc dát, rád se s námi po zápasech bavil. Bylo to moc fajn a jeho lidský přístup mi usnadnil začátky v Bolce.”

NEJDIVOČEJŠÍ oslava

“Právě v Ústí. Asi snad ani nebudu vyprávět, co se dělo s pohárem, v baru a následně v autobuse. Tu čirou radost, že jsme vyhráli, jsme si fakt užili. Skoro každý z nás tenkrát vyhrál velkou týmovou trofej poprvé.”

NEJLEPŠÍ sezona

“Nevím, jestli byla vyloženě nejlepší, ale s Karasem rádi vzpomínáme na sezonu 2014/2015. V útoku jsme hráli spolu a s bráchou, vzadu jsme měli Křéňu a Jelena. Vycházelo nám všechno. Ani nevím, jak to bylo možné. Absolutní lehkost.  V létě jsme se naladili vyhranými turnaji a sezona pak byla celkem jízda. Obhájili jsme pohár, vyhráli jsme poprvé základní část a poprvé jsme se dostali do Superfinále, které bylo svým průběhem snad nejlepší v historii. Byla to divočina, padalo hodně gólů a k tomu nájezdy na závěr. Pamatuju si, že mě v prodloužení finále chytaly křeče. Jediná kaňka byla, že jsme nezískali mistrovský titul, ale neodcházel jsem z finále až tolik zklamaný, protože jsme v něm oproti některým dalším Superfinále odvedli maximum. Víc už jsme ze sebe tenkrát nemohli vyždímat.”

NEJTĚŽŠÍ sezona

"Ta poslední. Byla fakt náročná, hlavně z psychického pohledu. Trénovali jsme na plné pecky, kvůli předčasně ukončené předloňské sezoně jsme jeli skoro dva roky v kuse. Většina základní části měla našlapaný program a pak jsme v play-off čekali na zápas až měsíc. Býval bych se přikláněl k tomu, abychom dokončili sezonu jako ostatní TOP ligy. Zároveň ale chápu, že v nejisté době bylo vše složité naplánovat a musím poděkovat všem, kteří se postarali o to, že jsme mohli hrát. Jsem moc rád, že na konci přišla ta vytoužená odměna."

NEJOBLÍBENĚJŠÍ spoluhráč na hřišti

“Brácha. K tomu snad ani nemusím víc říkat. Je to zkrátka můj brácha. A kromě něj se mi vždycky hrálo dobře s Karasem. Pamatuju si, že jsme se spolu trochu chytli při play-off 2014 proti Bohemce, ale vyříkali jsme si to a další sezona pak byla geniální. (usmívá se) Zmínit musím i Natyho, s nímž jsem toho odehrál taky dost a klapalo nám to.”

NEJVTIPNĚJŠÍ spoluhráč v kabině

“Těžké někoho jmenovat. Ať bylo složení týmu zrovna jakékoliv, vždycky jsme byli skupina lidí, která měla v šatně svůj specifický humor a každý se tomu dokázal přizpůsobit a jet na stejné vlně. Fórky pak házeli skoro všichni. Pokud mám někoho vyzdvihnout, tak perlí hlavně Milan Tomašík a Karas, jejich hlášky stojí za to.”

NEZAPOMENUTELNÝ moment s bráchou

“Pokaždé, když jsme se při domácím zápase kouknuli na tribunu, byli tam naši rodiče. Vynechali jich minimum, spočítal bych to na jedné ruce, maximálně na dvou. Bylo příjemné vidět, že jsou rádi, že spolu hrajeme a že jsou pyšní. To je to nejvíc, co jsme mohli zažít. Obzvlášť to bylo vidět, když s námi byli při prvním titulu v Ostravě.”

NEJSLOŽITĚJŠÍ rozhodnutí

“Skončit po osmi letech v Bolce. Každý člověk se vyvíjí, začnete si uvědomovat souvislosti a tenhle rok - i když byl specifický a těžký kvůli jiným vážnějším věcem - vyplouvaly ty problémy víc na povrch. Ta ozubená kolečka, z nichž jedno jsem já a jedno je Bolka, trochu drhnula. Jedním z hlavních důvodů bylo, že jsem strávil příliš času cestováním. Možná si někdo řekne, že tři hodiny denně není nic hrozného, i já to dlouho akceptoval, ale dospěl jsem do situace, že na úkor jiných mých aktivit už to nešlo propojit. Ten čas strávený za volantem chci investovat efektivně a smysluplně, rozdělit ho podle potřeby - ve prospěch florbalového rozvoje, rozvoje mé profese i pro společné chvíle s nejbližšími. Nic se nemění na tom, že florbal miluju, patří do mého života a chci se mu věnovat dál. Když jsme se s vedením domluvili, že nebudu pokračovat v Bolce, dostal jsem pár nabídek. Radost mi udělala třeba krásná zpráva a nabídka z mého mateřského klubu Vosy Praha. Ve finále jsem ale intenzivně řešil jen dvě varianty: Vinohrady, kde jsem v minulosti rok hrál a pomohly mi k tomu, abych pak mohl být tak úspěšný v Boleslavi. A nabídku z Kladna, kterou jsem nakonec přijal z několika důvodů. Někdo si možná bude ťukat na čelo, že teď budu zase trávit čas dojížděním, ale režim Kanonýrů je trochu jiný - pro hráče z Prahy mají naplánované florbalové individuální tréninky i kondiční tréninky v Praze. Do Kladna tedy budu dojíždět jen na společné týmové tréninky. Dlouhé roky se znám s trenérem Honzou Pazderou, navzájem víme, co od sebe očekávat. Nastínil mi, jakým směrem tam florbal jako sport chtějí dělat. Taky pro mě bylo důležité, že v Bolce mám bráchu a kamarády, mám je rád, ke klubu jsem si vytvořil silný vztah a minimálně rok proti němu nechci bojovat za jiný tým. Navíc se v blízké době budu stěhovat směrem k Motolu, což je zase o něco blíž ke Kladnu.”