Jaké dojmy si odnášíte z ledna? 

Musíme ho vnímat příznivě - z pohledu výsledků i předváděné hry. Zápasů bylo dost, ale neřekl bych, že by se na nás projevovala extrémní únava. Myslím, že fyzicky jsme připravení dobře. Cítil jsem, že s přibývajícími zápasy včetně těch náročnějších tým víc žije, je semknutější. Pocitově i ze zpětných vazeb od hráčů jsem vnímal, že odvádíme dobrou práci. 

Měnili jste kvůli častým víkendovým dvojzápasům tréninkový plán, nebo se jelo dál v zajetých kolejích? 

Popravdě, tréninkový program jsme moc neupravovali. Samozřejmě jsme museli zohlednit, pokud byly dva víkendové zápasy, ale extrémní rozdíl to nebyl. Myslím, že se nám vyplatila péče a příprava na jednotlivá utkání. Náročný program v lednu ještě víc umocnila naše snaha předcházet zraněním a zdravotním problémům, čemuž se ještě intenzivněji než obvykle věnovala naše fyzioterapeutka Bára Hegmonová. Za to bych jí chtěl poděkovat. 

Souhlasíte, že dvojzápasy jsou zrádné? Máte za sebou jeden a vzápětí musíte upřít pozornost na další…

Ano. Po fyzické stránce jsem to nevnímal jako problém, ale koncentrace a psychická únava se může projevit. Nemyslím však, že by se to na naší hře zásadně podepisovalo.

Pomohl vám leden do dobré formy? 

Stoprocentně. Důvodů, proč naše forma stoupala, bylo víc. Za ten nejdůležitější ale považuji, že náš tým plný zkušenějších hráčů potřebuje režim, rytmus a zápasy. Po každém výpadku - ať už tréninkovém, nebo zápasovém - bylo vidět, že nám chvíli trvalo, než jsme do hry dostali jistotu a správné sebevědomí. Taky nám celkově prospěl návrat uzdraveného Milana Tomašíka, který svou formaci hodně zvedl. 

Vyzvali jste řadu silných protivníků. Který zápas byl pro vás tím nejpřísnějším měřítkem? 

Vnímám, že jsme se všichni snažili - hráči i my trenéři a celý realizační tým - připravit na zápasy proti Bohemce, Chodovu a Vítkovicím co nejpečlivěji. Myslím, že také bylo vidět, že na utkání jsme byli opravdu soustředění. Nabízí se, abych jmenoval Chodov, protože proti tomuto soupeři to byla naše první tříbodová výhra po roce a půl a pro mě osobně jako trenéra úplně první. Chodov proti nám umí hrát a my jsme museli trochu změnit strategii. S Bohemkou jsme hráli dvojzápas, její tým je hodně nebezpečný a naši pozornost si zasloužil. A tím, že jsme všechny tyto zápasy zvládli, dostali jsme příležitost zahrát si s Vítkovicemi o první místo. Z těch utkání, která jsem vyjmenoval, bylo to ve Vítkovicích svým průběhem možná nejlehčí. Na druhou stranu jsem ale z našeho týmu cítil asi největší respekt k soupeři. 

Těsně před víkendem se začalo řešit, zda se bude hrát dle plánu v sobotu, nebo až v neděli. Bylo to téma i pro vás jako trenéra? 

Rozhodně ano, protože informace o tom, že Vítkovice žádají o posunutí termínu, přišla dva dny před původním datem. My už jsme měli naplánovaný předzápasový trénink, poradu i další s tím související provozní věci jako dopravu nebo stravování. Najednou jsme vše museli změnit. Ani na chvíli jsem ale nepochyboval, že bychom Vítkovicím neměli vyhovět. Prošli jsme si podobnou situací a jet do Vítkovic s tím, že proti nám nemůže nastoupit kompletní jejich sestava, zatímco další den by to šlo, to si vůbec neumím představit. S tím bych se těžko vnitřně uspokojil nejen já, ale myslím, že ani náš tým. Naše vstřícnost rozhodně prospěla sportovní úrovni zápasu. 

Kterými zbraněmi jste Vítkovice přemohli? 

Ve všech zápasech, které jsem teď zmiňoval, bylo důležité, že jsme byli koncentrovaní a kompaktní v obraně. Ani jednomu ze soupeřů jsme nedovolili nějaké velké množství přečíslení do naší obrany. Dá se říct, že nás ty týmy musely trochu dobývat. My musíme tlačit na soupeře skoro celou sezonu a najednou jsme si dopřáli trochu “luxus” a tu útočnou půlku jsme měli přece jen víc volnější. 

V jeden moment Boleslav zaostávala za Vítkovicemi kvůli odkladům zápasů až o 15 bodů. Těší vás teď pohled na tabulku? 

Tabulkou se nekochám, ale samozřejmě v sezoně nastala chvíle, kdy jsem cítil, že bude nesmírně těžké se bodově dotáhnout. Jednak jsme měli výpadky v zápasovém kalendáři, taky jsem vnímal, že Vítkovice nebudou moc ztrácet a nedovedl jsem si představit, že bychom jeli na takové vítězné vlně. Jak ale výhry přibývaly, kráčeli jsme k tomu, abychom si ten zápas s Vítkovicemi vybojovali. A tím se trochu vrátím na začátek sezony.

Povídejte.

Je paradoxní, jak se to otočilo. Zpětně mě hodně mrzelo, že jsme potkali Vítkovice v prvním našem zápase sezony po covidu, jehož průběh nebyl u některých hráčů zrovna lehký, někteří kluci byli fyzicky skoro nepoužitelní a to jsem naplno pochopil až s odstupem, protože do normálu jsme se dostávali velmi pomalu. Mrzelo mě, že takový zápas - jeden z nejdůležitějších v sezoně - jsme odehráli v takové kondici. No a odveta nás teď čekala paradoxně po karanténě Vítkovic, takže asi nějaká vyšší moc chtěla, aby to tak bylo. 

Považujete za klíčové udržet první místo po základní části? 

Už mi problesklo hlavou, že by to bylo fajn. Na druhou stranu, je potřeba říct, že těžké zápasy přijdou hlavně v play-off. To musíme mít v mysli a tak se chovat i ve zbytku základní části. Ještě nás čeká sedm zápasů, mezi nimiž je řada výzev. Dvojzápas se Spartou, souboj s Tatranem, cesta do Liberce i další utkání proti soupeřům, kteří bojují o záchranu a o každý bod. Bude to další těžké období, ale nastavil jsem si, že půjdeme po naší hře a po našem výkonu, abychom byli co nejlépe připravení. Věřím, že výsledky to bude přinášet. Nechci však, abychom na to my v realizačním týmu ani hráči mysleli. Už totiž máme zkušenost, že vyhrát základní část je hezké, ale v samotných zápasech play-off to moc neznamená.