Jak se do Mladé Boleslavi těšíte? 

Na rovinu říkám, že ve mně zatím převládají smíšené pocity. Na jednu stranu se těším a jdu do toho s velkým očekáváním, ale na stranu druhou si uvědomuji, že odcházím od rodiny, kamarádů, mateřského klubu a začíná mi prakticky úplně jiný, nový život. Sám jsem zvědavý, jak se s touhle situací poperu, ale věřím, že naše spolupráce bude fungovat a všichni budeme spokojení. Budu si muset zvyknout i na bydlení v novém městě. 

Měl jste více možností. Podle čeho jste zvolil Boleslav? Co na vás udělalo dojem? 

Musím být upřímný, rozhodoval jsem se poměrně dlouho. Nejsem ten typ člověka, který se rozhodne na první dobrou a za tím si jde. Zvažoval jsem pro a proti, nakonec mi Boleslav vyšla jako nejlepší varianta z pohledu skloubení studia a florbalu. Zlomovým momentem bylo setkání s generálním manažerem Tomášem Pacákem a hlavním trenérem Petrem Novotným, kteří na mě udělali nesmírný dojem. Navíc Boleslav patří k jednomu z nejlepších mužstev, ne-li úplně nejlepšímu v Livesport Superlize. Klub mi zajistí skvělé zázemí a výborné podmínky včetně možnosti důkladné přípravy na juniorské mistrovství světa, což je můj nejbližší cíl. Taková nabídka se neodmítá. 

S kým jste se nejvíc radil o svém dalším florbalovém kroku? 

Ze začátku jsem si nabídky s ohledem na diskrétnost musel nechávat jen pro sebe a svoje další florbalové, ale i studijní kroky jsem konzultoval pouze s rodinou a nejbližšími přáteli. Zásadní roli v rozhodování hrál můj táta, který v mém životě nezastává jenom roli rodiče, ale také mého agenta. Nesmím opomenout mámu, která byla od začátku pro Bolku. Koneckonců finální verdikt byl jenom a pouze na mně. Věřím, že jsem udělal správné rozhodnutí.

Z Brna, které bylo v dolní části tabulky, poskočíte do kádru lídra soutěže. Motivuje vás i aktuální boj o superligový titul? 

Myslím si, že to pro mě bude velká změna a také obrovská výzva. Byl jsem zvyklý hrát druhým rokem o záchranu a teď se přesouvám do týmu, který aspiruje na titul. Musím říct, že mi to zatím moc nedochází, ale to přijde, až budu vtažen do herního vytížení a připojím se k nový spoluhráčům. Každý mladý florbalista se chce jednou přiblížit k Superfinále a zvednout nad hlavu trofej pro vítěze ligy, já nejsem výjimkou a o to víc mě to motivuje, kdy se to může povést už v takhle pro mě krátkém horizontu po přestupu.

V Brně byste si ale ještě měl zahrát při domácím mistrovství světa juniorů. Považujete to za vrchol své mládežnické kariéry? 

Určitě, světový šampionát beru jako absolutní vrchol mládežnického florbalu, nic víc není. Dva roky se s klukama tvrdě připravujeme, ušli jsme nesmírný kus cesty. Chceme naši práci přetavit ve vysněné zlato a být MISTRY SVĚTA. No nezní to skvěle? Navíc se šampionát koná v mém rodném městě, které miluji a o to je to pro mě ještě silnější. Opravdu bych chtěl zakončit náš cyklus vítěznou tečkou. Uděláme pro to opravdu maximum.

Bude to celkem perné jaro, že? Čeká vás i maturita. Jakou střední školu studujete a jaký jste student? 

Ano, maturita klepe na dveře a já se na ni musím pečlivě připravit, abych uzavřel svoje středoškolské studium bez problému a mohl jít dál. Mezi juniorským mistrovstvím a didaktickým testem je jenom jeden den, takže to bude náročné, ale s tím počítám. Doma potvrdí, že dříve jsem byl cílevědomý student, chtěl jsem domů nosit samé jedničky. S přechodem na Sportovní gymnázium Ludvíka Daňka v Brně jsem trochu polevil a zlenivěl. 

Aktuálně léčíte kotník. Kdy bychom vás mohli vidět v boleslavském dresu? 

Od doktora jsem dostal zelenou, abych se od příštího týdne dostával do zátěže. Musím ale nejdřív začít individuálně s běháním, protože jsem byl šest týdnů odkázaný jen na kolo. Pak se připojím do tréninkového programu týmu.

Nedávno jste dvakrát působil i v EräViikingit. V čem vás finské angažmá nejvíc obohatilo? 

Co se týče florbalu, tak trochu jiný pohled na sport jako takový. Líbí se mi mentalita lidí, kteří se kolem florbalu pohybují. Převzal jsem si nějaké prvky ze hry, které se snažím praktikovat i tady u nás. Hlavně krvavé oči při zakončení a nepřehrávat moc situace. Finsko mi taky pomohlo, abych se osamostatnil. Musel jsem si sám vařit, prát a starat se o sebe, což bylo jiné, protože doma mám od maminky servis. Celkově považuji své dva výlety na sever za velký krok vpřed a rozhodně doporučuji každému, kdo má tu možnost vycestovat ven, ať už za florbalem nebo školou, aby ji využil.