Po konci Tomáše Kafky byste byl v lize suverénně nejstarší. Nevrátíte se?

Nevrátím. Vím, kolik je za tím vším práce. Taky máme našlapaný kádr a já bych tomu musel dávat strašně moc navíc, abych s klukama alespoň udržel krok. Díky Kamile jsem mohl hrát do osmatřiceti, prakticky o všechno se doma postarala a ve sportu mě podporovala. Jsem rád, že teď mám víc času a můžu to rodině vrátit. Prožíváme krásné období, máme tři malé děti, užíváme si to. Občas na mé sportovní roky vzpomínáme a přijde nám neuvěřitelné, jak jsme to mohli všechno zvládat.

Jaké máte vzpomínky na jarní Superfinále?

Klidnější jsem vždycky býval na střídačce. Přece jen, když běháte, nemáte čas tak přemýšlet jako třeba na tribuně. A ten závěr, když Vítkovice srovnaly skoro rozhodnutý zápas, to bylo peklo. Šedesát minut jsem fandil, ale v prodloužení už jsem nemohl ani mluvit. Už jsem si jen přál, aby to klaplo.

Což se povedlo. Byly to po těch mnoha letech prožitých florbalem emotivní chvíle i pro vás?

Určitě. Seděl za mnou brácha, který nejdřív brečel za stavu 5:3 dojetím, že konečně máme titul. A za chvíli už brečel znovu, protože to po vítkovickém vyrovnání vypadalo, že nám zase zlato uteče. Jsem moc rád, že po těch mnoha letech, kdy nám Vítkovice několikrát ukončily sezonu, jsme měli tentokrát trochu víc štěstí my. Kluci i všichni z klubu si to za tu práci zasloužili.

Jak se teď cítíte mezi veterány?

Je fajn si zase zahrát s kamarády a spoluhráči, se kterými jsem začínal. Vedle toho tam máme v týmu další chlapy, které to chytlo. V minulé sezoně se nám navíc povedlo získat stříbro v lize veteránů, což byl fajn zážitek. Prostě výborná parta a spousta srandy - k nezaplacení.

Vaši devatenáctku teď hrdě nosí syn Jirka v kategorii elévů. Jak mu to jde?

Trávil se mnou hodně času na hale, takže logicky začal chodit i na florbal. Baví ho to, to je základ. Florbal má ohromnou výhodu oproti ostatním sportům, protože trenéři mládeže jsou většinou i superligoví hráči, sportovní vzory těchto mladých kluků. Něco jako kdyby Marek Matějovský trénoval malé fotbalisty. Jestli to Jirkovi půjde a jestli u florbalu zůstane, to uvidíme. Po mně má zápal do hry. Baví mě sledovat, jak každý zápas prožívá, jako by to bylo finále mistrovství světa.

Profesně coby náměstek primátora řešíte mimo jiné i mladoboleslavská sportoviště. Městská sportovní hala už prošla několika etapami rekonstrukce. Co vám udělalo největší radost?

Zázemí je důležité a tahle stará hala už ho potřebovala vylepšit. Udělalo se toho celkem dost, ale člověk už to bere jako samozřejmost. Vždycky mi to připomenou kluci, kteří sem jezdí na zápasy z jiných měst, pro které je to tady stále nové a změny na hale se jim líbí. Dobře se to poslouchá. Kompletní proměnou prošly šatny a sociální zázemí, máme tu multifunkční obrazovku, zrekonstruované je i zázemí pro partnery, které mimo sportovní program využívají zdejší firmy, které tu sídlí. V prvním patře brzy budeme otevírat kompletně obnovenou ubytovnu pro mladé sportovce. Rekonstrukce haly má dlouhodobě naplánovaných několik etap, budeme ji dál vylepšovat, aby se tu cítili příjemně jak sportovci, tak i diváci.

Blíží se volby. Co dalšího pro boleslavské sportovce a pro trávení volného času chystáte?

V sokolovně stavíme další bazén. Řešíme rekonstrukci hřiště na betonárce na Radouči. Chceme propojit Krásnou louku, Podhrádí a Štěpánku, aby se v této lokalitě dal pohodově trávit volný čas. Nenapadá mě sport, který bychom ve městě přehlíželi a nepodporovali ho. Když se podívám na to, že Česká republika vyhrává ve statistikách nejobéznějších dětí a při každé vrcholové akci typu mistrovství světa nebo olympijských her se mluví o tom, že málo dětí v Česku sportuje a sport se nepodporuje, opravdu mě těší, že my dokážeme z rozpočtu města najít peníze právě na podporu sportu. Jsou to dle mého názoru dobře investované prostředky.