Co považujete za klíče k úspěchu v základní části, kterou jste vyhráli? 

Myslím si, že je to výsledek naší dlouhodobé práce. Nastavení týmu a tréninkového procesu je profesionální a v této těžké době jsme z toho mohli těžit. Byli jsme fyzicky výborně připravení a naše motivace na každý jednotlivý zápas byla správná. Proti týmům z první šestky byla naše motivace zvýšená, byla znát a přispěla k tomu, že jsme základní část takhle zvládli. Musím zmínit jedno jméno - Lukáš Bauer. V celé základní části nás držel. Dobrou práci odvádí také celý realizační tým. O kluky skvěle pečuje naše fyzioterapeutka Bára Hegmonová a myslím, že jsme společně předešli dost zdravotním problémům. Kluci jsou dobře kondičně připravení od Radka Gwuźdźe. Společně s Jirkou Stožickým se věnujeme videorozborům soupeřů a Milan Peterka pravidelně pracuje s brankáři. Dělá mi radost, jak realizační tým funguje. 

Jak se tým sžil se zvláštními kulisami sezony - bez diváků na tribunách, s neobvyklým harmonogramem zápasů, ale i pravidelným testováním? 

Evidentně jsme to zvládli. Pokud jsme si na začátku neuměli představit, že budeme pravidelně testovaní, tak teď nám to přijde absolutně běžné. Nikdo v tom nehledal žádné složitosti, zvykli jsme si rychle. Pauzy v programu sezony nám nevyhovují, ale to asi žádnému týmu. V prosinci se rozběhla utkání poměrně intenzivně, do herní pohody jsme se dostali celkem rychle a na téhle vlně jsme zápasy výsledkově zvládali. 

Na první místo jste se posunuli koncem ledna výhrou ve Vítkovicích. Považujete to za zlomový moment základní části, nebo byste jmenoval nějaký jiný? 

Jednoznačně. Myslím, že i z pohledu losu bylo evidentní, že pokud se na Vítkovice dokážeme bodově dotáhnout, tento zápas rozhodne. Kdybychom toto utkání nezvládli, Vítkovice by si to nejspíš pohlídaly. Když jsme je přeskočili o tři body, nemyslím si, že by to soupeř vyloženě vzdal, ale jeho koncentrace na první místo po základní části mohla být o trochu nižší. 

V základní části jste uhráli 73 bodů, o rok dříve 74. Dokážete to porovnat? 

Srovnávat je to těžké, asi nesrovnatelné. Před rokem to byla moje první sezona v pozici trenéra a teď v té druhé bylo všechno úplně jinak. Myslím, že i nás styl hry jsme museli trochu přizpůsobit podmínkám a tréninkovému procesu. Před rokem jsme se víc soustředili na to, abychom soupeře dostávali víc pod tlak už při rozehrávce. V této sezoně jsem cítil, že je potřeba se víc soustředit na obranu naší poloviny. Dá se říct, že to přineslo dost podobný výsledek, ale rozdíl ve hře byl vidět. 

Už jste zmínil brankáře Lukáše Bauera. Od konce listopadu vynechal jen 40 minut, dvě třetí třetiny. Tolik mu svědčil pravidelný pobyt v bráně? 

Jednoznačně. I od Lukáše vím, že se cítí líp, když je v bráně častěji. Je to i logické, protože seběvědomí každého hráče, který je pravidelně vytížený, je větší. Dobré momenty přicházejí častěji a rychleji se zapomene na ty horší. I pro mě je to ponaučení, protože jsem měl v hlavě zafixované, že když je zápasů hodně, pro soustředění gólmana je lepší, aby si občas odpočinul. Ale tato sezona a Lukáš sám potvrzují, že čím víc je zápasů, tím roste i sebevědomí. Myslím, že to platí i v jiných sportech a vidíme také v Livesport Superlize, že brankáři s největším prostorem v bráně mají spíše stoupající formu. 

V základní části vyniklo také 37 branek Jakuba Bíny. Čím to je, že ve svém útoku převzal střeleckou štafetu od Jiřího Curneyho a Jana Natova? 

Jedním z důvodů je věk Kuby a to, jak se každou sezonu zlepšuje. Rok co rok gólově roste, stejně tak se posouvá jeho seběvědomí a to, co jsi na hřišti dovolí. Nastupuje v útoku, který je spolu dlouho pohromadě a šance na góly měl vždycky. Kolikrát je potřeba trpělivost, a když se sezona dobře odstartuje, často pak jedete na vlně, věříte si, děláte správná rozhodnutí a takhle to měl Kuba. V příští sezoně to takhle zase může mít Karas nebo Naty. Každopádně Jakubův vývoj je vzestupný a věřím, že ještě několik let takhle nahoru bude směřovat. 

Konec základní části a začátek čtvrtfinále dětí tři týdny. Nezabrzdí vás pauza? 

S přestávkami máme z této sezony zkušenost, ale nikdo to takhle nezažil před play-off. Dívám se na to tak, že máme za sebou hodně těžké období, i tréninkový proces nebyl ideální, protože jsme museli uzpůsobovat program zápasům. Teď máme čas doléčit šrámy, zregenerovat, připravit se a v tréninku musíme udělat maximum pro to, abychom z herního vytížení nevypadli. Přesto je dost pravděpodobné, že na začátku play-off se to trochu projeví. Pro všechny týmy to ale bude stejné. 

Obzvlášť ve čtvrtfinále jsou od Boleslavi vysoká a jasná očekávání. Máte v sérii co získat? 

Většina hráčů je na takovou roli ve čtvrtfinále poměrně zvyklá. My musíme získat každý jednotlivý zápas. Když se na čtvrtfinále budeme dívat jen jako na sérii, kterou potřebujeme vyhrát, tak to bude těžké a bude to svádět k dojmu, že to přijde samo. Myslím si, že Black Angels ukázali na konci základní části dobrou formu a hlavně ve vzájemných zápasech pro nás byli nebezpečným soupeřem. Výsledek jsme si museli vydřít. Dlouhodobě víme, že proti týmům hrajícím jednoduše jako právě Black Angels je to pro nás těžké. Věřím, že máme respekt, protože tato sezona rozhodně neukázala, že bychom ho neměli mít. Budeme s tím muset pracovat a zvýšenou motivaci si najdeme. Nemůžeme jít jen po výsledcích, protože věříme, že to nebude naše poslední série v sezoně a ve hře máme co zlepšovat.