Poprvé od roku 2020 nekončila superligová sezona Bolky mistrovskou oslavou a poprvé od roku 2016 nekončila účastí v Superfinále. Jak se na ni díváte? 

Už je to pár týdnů, co za sebou máme závěrečnou večeři, během které došlo na několik monologů a člověku naskočily myšlenky na celé čtyřleté období pod vedením Petra Novotného. Byla to nejúspěšnější éra boleslavského florbalu, ve které jsme získali tři první místa, bohužel to první bylo bez udělení mistrovského titulu. Vyhráli jsme domácí pohár, uspěli jsme na mezinárodních turnajích, máme bronz z Poháru mistrů. Byly to roky, které nám přinesly spoustu radosti. Vedl nás v nich trenér Petr Novotný a já jsem srozuměný s tím, že se po čtyřech letech rozhodl ukončit tuhle část své práce v našem klubu. Respektuju jeho rozhodnutí, považuju ho za správné a správné především z pohledu Petra. Je to extrémně těžká práce, emocionálně náročná - tím spíš v našem prostředí. Je s tím spojený výsledkový tlak, tlak na výkony, veřejnost i my sami od sebe očekáváme, že budeme fakt dobří. Petr odvedl nadstandardní práci a já mu za to děkuji.

Budete podrobnější? 

Petr se liší od některých jiných trenérů pohybujících se v elitním florbalu v tom, že není poháněný svým egem. Nepotřebuje týmové úspěchy pro své vlastní zadostiučinění a slávu, nepotřebuje hodnotit cizí práci, aby obhájil svou. Potřebuje ve věcech vidět smysl a cítit se v nich pak dobře. Jsem přesvědčený, že být takovou dobu stěžejním člověkem a primárním rozhodovatelem o týmových záležitostech má své časové omezení a čtyři roky jsou limit.  Mimochodem, to jsme poznali i v minulosti. Petr má obrovskou pokoru, i na zmíněné večeři ve své skromnosti mluvil i o tom, že byl před čtyřmi lety až přehnaně odvážný, když kývnul na moje přání a z hráčského dresu skočil do trenérské role. Ty čtyři roky ho změnily, posunul se, hodně toho zjistil, poznání prohloubilo jeho myšlenky o sportu, ale zároveň to vše bylo pro něj hodně náročné. 

Náročné, ale především úspěšné. Dva tituly nejsou málo, k tomu pohár, bronz z Poháru mistrů…

Nebožtík Petr Grünfeld, majitel našeho dřívějšího generálního partnera Technology, rád říkal: „Snaha je dobrá, ale počítají se jenom výsledky.“ A sem to pasuje skvěle. Petrovy výsledky hovoří samy za sebe. Není moc jiných lidí v českém florbale, kteří by odložili florbalku jako hráči a okamžitě sbírali superligové tituly jako trenéři. Petr je ztělesněním boleslavské identity, prožil jako hráč a poté jako trenér všechny naše úspěchy i neúspěchy a jeho pozice v klubu se nemění jednotlivými vítězstvími či porážkami. Naše výjimečné úspěchy uplynulých let měly z mého pohledu jeho výrazný podpis, je třeba to vyzdvihnout a ocenit. Myslím, že zejména v play-off dokázal vždy dobře reagovat a často dokázal předčit své protějšky. Obrovský kredit mu dávám za titul v roce 2022, kdy jsme si procházeli spoustou zranění, ale náročné vyřazovací boje a Superfinále v O2 areně jsme zvládli. 

Jaká bude budoucnost Petra Novotného v boleslavském klubu?

Petr je jedním z hybatelů toho, co se v našem klubu děje. Všechny florbalové kroky s ním konzultuju a to bude platit i dál, zůstává naším stěžejním člověkem v řízení sportovního procesu. Intenzivně řešíme spoustu projektů, které pomůžou boleslavskému florbalu a potažmo i celému boleslavskému sportu. Petrovi se rozvážou ruce k tomu, aby mohl zamakat na dalším rozvoji naší mládeže a hráčů, jejichž florbalová kariéra na vrcholové úrovni začíná. 

Trochu jsme odbočili od uplynulé superligové sezony. Jak se vám líbilo to, co se dělo na hřišti?

Výsledky a do jisté míry i výkony jsou odvislé od toho, na co v daný okamžik máme my, ale i soupeři. Je nutné říct, že v tomto ročníku naši soupeři měli dobrou výkonnost a formu. Až je trochu paradox, že jsme venku v celé základní části ztratili jen tři body na hřišti suverénního Tatranu, ale docela dost bodů jsme ztratili doma - nebývale oproti předchozím sezonám. Vnímám, že je to důsledek toho, že nás domácí prostředí tlačilo ke způsobu hry, který trochu odkrýval naše slabiny. V době naší pokračující přestavby týmu jsme byli objektivně více křehcí a méně stabilní. Nakonec jsme byli blízko k tomu, abychom za dominantním Tatranem skončili na druhém místě, ale v přímém souboji s Vítkovicemi jsme na něj i přes dobrý výkon nakonec nedosáhli. Skončili jsme třetí a to pak definovalo naše play-off. Ve čtvrtfinále jsme smázli ambiciózní Spartu 4:0 na zápasy a pak jsme si zahráli s Tatranem semifinálovou sérii, ve které byl náš soupeř několikrát v těžké pozici a několikrát jsme to mohli překlopit na svou stranu. Zároveň je potřeba s respektem k soupeři zdůraznit, že to byla mise po hodně dlouhé době extrémně složitá a nakonec se ukázalo, že byla nad naše síly. V řadách Tatranu je několik výjimečných hráčů, těm všem jsme tu hru udělali na hřišti velmi těžkou, ale speciálně jednomu hráči musím složit poklonu. Přiznám, že jsem obdivoval, co je na hřišti schopný předvádět Marek Beneš. Tomu jsme to dostatečně těžké nebyli schopní udělat a on byl tím rozhodujícím faktorem. I když si to člověk z klubového pohledu vždy neužívá, je skvělé, že takový borec reprezentuje český florbal. 

Asi se trefím, když řeknu, že větší radost vám udělal bronz z Poháru mistrů než ligový bronz. Je to tak?

Mrzelo nás, že jsme přišli o dvě účasti na Pohárech mistrů v letech 2021 a 2022 - pokaždé kvůli covidu. Předtím jsme na něm startovali třikrát, pokaždé to byla cenná zkušenost a letos jsme předvedli nejlepší výkony. Už v semifinále proti Falunu, který pak Pohár mistrů vyhrál, jsme předvedli dobrý výkon. V závěru jsme prohrávali o dva góly, zápas šel do koncovky, snažili jsme se to zvrátit, ale Falun nás potrestal a proti jednomu z nejlepších týmů na světě to skončilo 1:6. Zanechali jsme ale dobrý dojem, i z mezinárodní scény byly ohlasy pozitivní. Zápas o bronz byl pak určující pro náladu a dojem, jaký si odvezeme. Převedli jsme to, co bychom sami chtěli předvést. Švýcarského mistra jsme přejeli 10:2 a to má svou velkou hodnotu. Je to ta nejlepší mezinárodní soutěž klubů, která existuje a my z ní máme bronz. Za to jsem rád. 

A pak je tu ještě jeden mimořádný medailový úspěch. Dorost vybojoval stříbro na Mistrovství České republiky. Udělali vám kluci radost? 

Považuji to projev toho, že se snažíme v práci s mládeží neustále zlepšovat. V celém procesu jsme za uplynulé roky odvedli obrovský kus práce. Už předtím jsem byl nadšený z toho, co předváděli junioři ve svém play-off. Hráli jsme rozhodující zápas o postup do semifinále - i to má svou hodnotu, byla to úspěšná sezona. Co se týče dorostu, tým si vybojoval účast na závěrečný turnaj MČR, kde jsme byli teprve podruhé, a vnímal jsem, že trenérský štáb a realizační tým připravil kluky velice dobře. Skvělými výkony si došli pro účast ve finále a tam bohužel narazili na soupeře, který měl víc sil a prohráli po dramatickém boji o gól. Mrzelo mě, že kluci končili v slzách a až s odstupem jim došlo, jak velký úspěch a příslib do budoucna to je v jejich kariérách. Přeji si, aby takových úspěchů a dalších met zažili spoustu.