Jak budete vzpomínat na dva a půl roku v Bolce?

Především pozitivně. Měl jsem možnost trénovat tu a hrát s borci, na které jsem do té doby koukal hlavně v televizi. Obdivoval jsem je a měl jsem k nim respekt. Vybojovali jsme titul, užili jsme si oslavy, vzpomínky jsou krásné. 

Jaké největší poznání si odnášíte? 

Překvapilo mě, jak se tu maká. Obzvlášť musím vyzdvihnout zkušenější hráče, jakým způsobem makají po práci třeba v posilovně, ale nejen tam. To jsem do té doby nikde neviděl. 

Už jste zmiňoval titul 2022. To je pro každého jedinečný moment.

Dá se říct, že já jsem na to Superfinále odjížděl nenachystaný. Člověk si nedokáže představit, jaké to je hrát v tak velké aréně, kde je obrovský hluk od reproduktorů i diváků. Je to zápas o jedné chybě. Někteří nás tenkrát možná odsuzovali za to, jakým způsobem jsme hráli, ale my jsme zkrátka šli vyhrát titul a po zápase jsme měli zlaté medaile na krku. Bylo krásné užít si ty pocity s lidmi, se kterými máte za sebou práci v celé sezoně. Mně se to play-off docela podařilo, takže jsem byl rád, že jsem týmu mohl pomoct.

Dával jste góly s velkou lehkostí. Obě série vám sedly.

S Punčou (Lukášem Punčochářem) na to rádi vzpomínáme, protože tenkrát před play-off jsem mu říkal, že se cítím neobvykle dobře a že bych mohl dávat góly. To se pak potvrdilo. Možná je to takové úsměvné, ale zkrátka jsem tomu šel naproti a jsem rád, že se to na hřišti potvrdilo. Bylo to určitě nejlepší období mé dosavadní kariéry.

A pak vás zastavilo vážné zranění na kempu reprezentace do 23 let.

Teď už můžu říct, že mě noha téměř nelimituje, ale celkově to bylo těžké období. Koukáte na kluky, jak hrají na hřišti, zatímco vás bolí noha. Musíte pracovat individuálně, na což z kariéry nejste moc zvyklý. Ale kdyby tomu člověk podlehl, tak se nedokáže vrátit zpátky. Myslím, že v rámci možností jsem to zvládl dobře.

Následoval postupný návrat do hry.

Zpočátku této sezony jsem nemohl absolvovat kompletní přípravu, což pak hodně ovlivnilo moje postavení v hierarchii týmu. Na hřišti jsem se necítil moc dobře. Vůbec jsem si nedokázal představit, jaké to je rok nehrát. Každý, komu se to stalo, říká, že to je, jako kdyby pak začal hrát jiný sport. Florbal se pořád vyvíjí, tým taky průběžně prochází změnami a ten comeback byl těžký. Věděl jsem, na jaké úrovni jsem byl před zraněním a ubíjelo mě, že hned nejsem na stejném levelu. Hlava to musí přijmout, ale je to těžké. 

Už před Vánocemi jste měsíc hostoval v Bulldogs Brno. 

Těch pět zápasů mi hodně pomohlo. V Brně jsem měl obrovský prostor na hřišti a snad to nikdo nepochopí špatně, když řeknu, že jsem tam měl prostor dělat chyby, který v Boleslavi logicky není. Na rovinu, tady jsem si teď místo ve třech lajnách nevybojoval, nezasloužil jsem si ho. Brno mělo zájem, abych do Bulldogs přestoupil natrvalo, a já taky. Kluby se rychle domluvily, já jsem za to moc rád a děkuju za to, jak to proběhlo. 

Jak si představujete návrat domů?

Momentálně dokončuju druhý ročník inženýrského studia, takže věřím, že začátkem června ze mě bude inženýr. Samozřejmě jsem přemýšlel, kde bych se chtěl usadit. Teď jsem byl dva a půl roku v Bolce, předtím dva roky v Otrokovicích a cítil jsem, že bych po těch čtyřech a půl letech bych chtěl víc času trávit s blízkými - s rodinou, s přítelkyní, s kamarády v Brně. A s tím samozřejmě souvisí i sportovní ambice, které se v Brně budeme snažit naplnit. Bulldogs jsou teď první, ale na rozdíl od Superligy v první lize jsou všechny zápasy vyrovnané a je to hodně otevřené. Očekávám, že tým na mě bude spoléhat a já se budu snažit důvěru co nejvíc vrátit. 

Jak vidíte rozehranou sezonu Bolky? 

Já budu Bolce dál fandit, mám tu kamarády na celý život. Vypíchl bych hlavně Punču, se kterým jsme se tu hodně sblížili. Bolka do mě investovala hodně času v celkovém rozvoji mě jako hráče. Pečovala o mě, když jsem měl zraněné koleno. Za to všechno patří Bolce poděkování.