Jen on, Jan Natov, Jakub Hubálek a Lukáš Souček zažili Superfinále v Česku osmkrát. Gruber odehrál dvě jako mladíček v Tatranu, dalších šest startů přidal s Bolkou. „Asi jsem si uměl vybrat ten správný klub,“ usměje se s nadsázkou. Mimochodem, v bojích o titul má bilanci 4-4. 

A přesně si také vybavuje moment, když jeho boleslavské časy začínaly. Květen 2016. Docela parný den. První trénink na zdejším městském stadionu. „Začínali jsme na atletickém oválu, pak jsme hráli fotbal a Petr Novotný mě na hřišti totálně přejel. To bylo moc pěkné přivítání,“ vypráví Gruber pobaveně. 

Kdy jindy se ohlédnout, když ne teď. „Pomáhají mi k tomu i fotky, které mám v mobilu. Musel jsem sjet v galerii hodně dolu, abych se dostal na začátek. Zažili jsme toho tolik,“ zamyslí se. „Rád vzpomínám na první pohár, který jsem s Bolkou vyhrál v roce 2017 ve Zlíně. V té sezoně jsme si jako rituál předávali po zápasech takovou korunku a já ji zrovna nechtěně zničil. Bál jsem se, jestli nám to nepřinese smůlu. Ale nepřineslo a pak jsem o tom mluvil v šatně po výhře. Mám ten úspěch spojený s touhle historkou. Vrchol byl pochopitelně první titul s Bolkou. Pro klub to ohromně moc znamenalo. Nikdy nezapomenu na všechno, co je s tím spojené - třeba třicetihodinové oslavy bez přestávky. Přes město jsme projížděli v nákupním košíku. Pro tyhle momenty florbal děláte. A nikdy nevíte, kdy je to naposledy.“

Úspěšné působení v Bolce ho vystřelilo i do národního týmu. A nejen tam: „Zažil jsem Světové hry v Polsku, na kterých byl tenkrát florbal poprvé. Mám dvě medaile z mistrovství světa, zažil jsem, jaké je hrát finále. Při covidu jsem si díky Bolce mohl zkusit švédskou SSL za Dalen, což byl ohromný vrchol. Působení tady mi v tomhle ohledu otevřelo oči. Člověk tu může dělat florbal na maximum, a když o to stojí, zlepšuje se. Jsem rád, že jsem tu možnost měl.“

V Bolce hrál, trénoval mládež a už během posledních let vysokoškolského studia také pracoval. „Poznal jsem, jak funguje sportovní klub. Díky tomu vím, že ve své pracovní kariéře chci pracovat se sportovci. To mě naplňuje nejvíc. Platí to i o trénování. Tenkrát v Bolce jsem začínal s ročníkem 2006 a teď jsou z nich puberťáci, kteří pomalu nakukují do ligy. Vždycky mi šlo o to, aby moji hráči měli sport a florbal rádi, protože jsem přesvědčený o tom, že sport výborně formuje osobnost a je to vhodná průprava do života. Taky jsem moc vděčný za to, že jsem si zkusil trénování různých věkových kategorií. Vedl jsem mladší žáky, dorostence, byl jsem asistent u juniorů, v posledních letech jsem trénoval starší žáky. To všechno mi dalo hodně zkušeností,“ nepochybuje. 

Právě domácí Mistrovství České republiky se staršími žáky bylo před pár dny jeho tečkou za osmi roky v mladoboleslavských službách. „Byla to mimořádná akce. My jsme věděli, že turnaj budeme hrát díky tomu, že jsme spolupořadatel. Mohli jsme se celou sezonu připravovat, je to zase trochu jiný způsob práce s týmem. Navíc nás mistrovství čekalo v domácím prostředí,“ zmiňuje souvislosti. „No a když jsem věděl, že je to moje poslední akce, tak to pro mě v neděli nebylo emočně úplně jednoduché.“ 

Už je to pryč. Pro Grubera začíná nová etapa v barvách Sparty. „Florbal chci mít na prvním místě jako prioritu.“ Nevzdává se ani reprezentačních ambic. „Ačkoliv jsem třeba na posledních kempech nebyl a zároveň cítím velký tlak z mladší generace, která je výborná, tak rozhodně neskládám zbraně. Letos bude mistrovství světa a já chci hrát tak, abych o něj mohl bojovat. Uvidíme, jak mi k tomu nové prostředí pomůže.”