Český národní tým už má zase svého vousáče. Rok a půl vynechal Jan Natov - vrátil se začátkem listopadu a byl to produktivní comeback. Boleslavský útočník proměnil vítězný nájezd proti Švýcarům a skóroval proti Švédsku.

Bylo to pro vás v reprezentaci k nepoznání?

Teď se tam hodně střídají hráči, takže jsem tam potkal i kluky, kteří v národním týmu dřív nebyli. Je dobré, že teď mají příležitost takřka všichni, kterým to jde v české lize. Změna to pro mě byla také v tom, že jsem naskočil do takových zápasů po roce a půl. To byl největší šok.

V čem přesně?

Musel jsem se rozkoukávat. Dlouho jsem neměl tu přímou zkušenost proti Švédsku nebo Švýcarsku. Jasně, člověk má z tréninků pocit, že je lepší a lepší, ale pak přijedete na reprezentaci a tam poznáte realitu. Posouvají se totiž všichni - nejen my, ale i naši soupeři.

Osmička na reprezentačním dresu byla volná?

Nejdřív ne, takže jsem si vybral jiné číslo. Osmičku měl vybranou Filip Langer, ale hned mi psal, že mi ji nechá, protože ke mně patří.

Hezké gesto.

Potěšilo mě to. Fíla takovej je, dobrej kluk. Známe se z Tatranu. Je to vlastně hezký příběh: dříve jsem ho trénoval ve starších žácích a teď jsme spolu byli v reprezentaci.

Jaké jste měl od sebe očekávání před návratem do národního týmu?

Byl jsem nervózní - nevěděl jsem, jaké to tam bude a jaký dokážu předvést výkon na hřišti, když jsem v reprezentaci tak dlouho nebyl. Štvalo mě, že jsem se docela dlouho rozkoukával. Nedokázal jsem předvést pořádný výkon. Byl to očistec. Zase mě to nutí víc trénovat a být lepší. Je to dobrá zkušenost. Dalo mi to mnohem víc, než kdybych byl v reprezentaci pořád.

Čeho si vážíte víc? Vítězného nájezdu proti Švýcarsku, nebo gólu proti Švédsku?

Určitě obou momentů. Proti Švýcarsku jsem mohl dát gól už ve hře. Před nájezdy za mnou přišel trenér Kettunen a řekl: “Půjdeš ty.” Neptal se, jestli na nájezd chci, nebo nechci. Prostě to rozhodl. A gól proti Švédům? Já snad v nároďáku nedal gól nikomu jinému než Estonsku a Švédsku. Takže tenhle byl další. A navíc vypadal docela dobře (krásná trefa od mantinelu pod horní tyč).

Mluvil s vámi Kettunen i mimo zápasy?

Už před turnajem jsem viděl v televizi reportáž, kde Fríďa (Milan Fridrich, Kettunenův asistent) vysvětloval, že mám dobré herní období a a domluvili se, že mi chtějí dát šanci. Během turnaje se mnou trenér Kettunen mluvil. Chtěl mě lépe poznat, co jsem schopný pro reprezentaci udělat, jaký jsem hráč a jak se mnou mohou pracovat.

A vaše odpověď?

Já řekl, že pro reprezentaci jsem žil vždycky. Ano, litoval jsem období, během kterého jsem tam nebyl, ale ne kvůli tomu, proč se to stalo (neshody s tehdejším trenérem Cepkem). Odpovídal jsem, že budu pracovat víc a dělat všechno proto, abych dostával nominace na všechny akce. Největší motivací je samozřejmě mistrovství světa.

Jaký vlastně je trenér Kettunen?

Mám z něj dobrý pocit. Je vidět, že je to zkušený trenér. Každého soupeře detailně znal a věděl, co je třeba proti němu hrát. Je to pozitivní člověk, který každému z nás v Česku má co dát. Velký přínos pro reprezentaci.

Jsou vesměs vyrovnané výsledky se všemi soupeři nadějí do příštích měsíců?

Myslím si, že ve všech zápasech jsme měli šanci na to, abychom vyhráli. Ano, Fini nad námi měli převahu (3:5) a Švédové (3:6) v některých úsecích taky. Ale o každém zápase jsme si mohli říct, že jsme ho mohli vyhrát. V dnešní době už nemůžeme být spokojení s tím, že s nějakým favoritem prohrajeme 3:5. Musíme jít na hřiště vyhrát - a tak to teď ve Švýcarsku bylo.