S déle než týdenním odstupem, chladnou hlavou, ale i těžko odbouratelným zklamáním (nejen) v hlase hodnotil první muž boleslavské střídačky sérii, v níž byla Mladá Boleslav favorizovaná, ale úkol nesplnila.

Už jste si udělal analýzu prohraného semifinále?

Analýz jsem si dělal několik, ale tu celkovou, podrobnou včetně celkových videorozborů zatím hotovou nemám. Klíčové semifinálové momenty ale samozřejmě vím. Jednoznačně je to z mého pohledu třetí utkání série, ve kterém Vítkovicím chyběl kapitán Marek Matejčík a v sérii výborně hrající obránce Honza Jastřembský. Jenže do utkání jsme bohužel nevstoupili tak, jak si žádá zápas play-off. A přestože jsme výkon v průběhu utkání zlepšili, nestačilo to, abychom Vítkovice porazili. To se ukázalo jako klíčové, protože ve všech dalších utkáních Vítkovice dokázaly hrát na vyšší úrovni. Ale stále bylo dost možností, jak sérii zvládnout.

Pokračujte.

Za stavu 2:2 jsme měli pátý zápas velmi dobře rozehraný, vedli jsme 3:1, ale pak jsme dostali dvě naprosto laciné branky. Měli jsme to rozhodně zvládnout lépe. Stejně tak sedmý zápas. Nejlepší výkon jsme asi podali v šestém semifinále ve Vítkovicích.

Páté semifinále. Tým Technology v něm vedl 3:1, ale náskok i celý zápas ztratil.

V čem byly klíčové rozdíly mezi oběma týmy?

Potvrdím slova vítkovického trenéra Pavla Bruse, že jeho tým byl lepší ve všech zápasech. Bavil jsem se s ním na toto téma, protože mě zajímalo, jak to přesně myslí. Řekl mi, že jeho hráči byli schopni ze sebe vyždímat lepší individuální výkony a že skoro překročili své individuální maximum. V tom - bohužel – naprosto souhlasím. U nás se individuální výkony v průběhu série moc nesešly. Ať už ze zdravotních nebo jiných důvodů výkony některých našich hráčů nebyly stabilní.

Máte pro to vysvětlení?

Rozhodně nechci, aby to vyznělo tak, že přenáším odpovědnost jen na hráče. Vnímám, že na vyladění formy se podílí nejen hráč, ale i trenér, takže špatné načasování formy jde stoprocentně i za mnou. A důvod? V tuto chvíli ho nevím. Beru v potaz, že za celou sezonu jsme si neprošli žádným podobně těžkým momentem, ve kterém bych naplno rozpoznal charakter hráčů v situaci, kdy týmu teče do bot.

Nebyly těmi těžkými momenty ani zápasy na Poháru mistrů nebo finále Poháru České pojišťovny?

Obě tyto akce měly jiné souvislosti. Po Poháru mistrů jsme hned zahráli velice dobrý zápas doma proti Chodovu, který jsme otočili ve třetí třetině. Nebyla to delší série neúspěchů. A pokud jde o finále Poháru České pojišťovny, tam nás potkal výpadek v závěru zápasu a po něm brzy následovala třítýdenní reprezentační přestávka. Možná se těm těžkým momentům přiblížily zápasy s Bohemians a Chodovem, které nás stály prvenství v základní části. Nejspíš i pod vlivem jednoduché série ve čtvrtfinále s Otrokovicemi jsme si mysleli, že to byl jen výpadek, na který umíme dobře zareagovat. Ale série s Vítkovicemi to nepotvrdila.

Rameno na rameno. Semifinále bylo atraktivní a vyrovnané.

Nakonec rozhodoval sedmý zápas, ve kterém se Boleslav dlouho střelecky trápila. Bylo to klíčové?

Myslím, že to byl jeden z rozdílů mezi týmy v celé sérii. Vítkovice dokázaly po většinu zápasů vytěžit ze svých příležitostí výrazně víc než my. Trápili jsme se v koncovce celé semifinále a v tom sedmém to nebylo jen o první třetině. Druhá třetina nebyla z naší strany na takové úrovni jako ta první, ale měli jsme během ní dvě přesilovky a v obou dvou jsme si vytvořili dvě stoprocentní šance. A koneckonců i ve třetí třetině trvalo hrozně dlouho, než jsme skórovali. Mrzí mě i výpadek v koncentraci a trpělivosti - před čtvrtým inkasovaným gólem jsme nedodrželi stanovené herní pokyny.

Vítkovice se svou taktikou trefily do slabších boleslavských míst. Jak těžké bylo reagovat?

Souhlasím, že taktika soupeře byla efektivní na naše slabiny, ale nemyslím, že by Vítkovice vytvářely taktiku vyloženě proti Mladé Boleslavi. Vítkovice takhle hrály celou sezonu. S odstupem času musím říct, že se mi to na soupeři líbilo - stanovili si herní systém, neměnili ho a šli si za ním. Vítkovickému sebevědomí ohromně pomohlo vzájemné finále Poháru České pojišťovny, tam jsme je posadili na koně. My jsme na vítkovickou hru reagovali, i soupeř ji postupně upravoval.

Zkuste být konkrétnější.

Dokázali jsme hru zjednodušit, takže vysoký vítkovický presink nám při rozehrávce problém nedělal. Do útočného pásma jsme se dostávali, šancí jsme měli dost. Problém byl v kvalitě hry v útočném pásmu. Na to jsme zvládli adekvátně zareagovat až poslední dvě utkání. Kdo ty zápasy viděl, musí uznat, že v útoku jsme měli velkou převahu. Problém vidím v tom, že vítkovický systém byl platný na herní individuální nedostatky některých našich hráčů. To nás dostávalo v sérii pod tlak víc, než by se nám líbilo.

Time-out. Semifinále bylo i taktickou bitvou trenérů.

V základní části byly silnou boleslavskou zbraní přesilovky, ale v play-off jste proměnili jedinou. Proč se nedařily?

Hlavní příčinu, proč jsme nenavázali na přesilovky v základní části, vidím v tom, že jsme se připravili o jednoduchost v zakončení. V základní části jsme nedávali přesilovkové góly po krásných kombinacích, ale hráli jsme početní výhody jednoduše, hráči byli sebevědomí, stříleli, měli jsme tlak do brány a využili jsme individuální kvalitu. V play-off z pohody někteří hráči vypadli, třeba právě kvůli menšímu sebevědomí. Naše přesilovky herně vypadaly dobře, ale vyhořeli jsme v zakončení. To je závislé na aktuálním rozpoložení. Když se přesilovka nedaří, tak je to téma, které se v týmu řeší. Hráči hrající přesilovku se tak sami dostávají pod tlak, chtějí každou další přesilovku proměnit a ztrácejí lehkost v zakončení. Byla to těžká situace, se kterou jsme se nedokázali vypořádat. V sérii s Otrokovicemi nám přesilovkové góly nechyběly, ale v semifinále jednoznačně ano.

Zmínil jste, že tým si v sezoně prošel minimem těžkých zápasů. Co s tím? Není Mladá Boleslav týmem, který by se měl svou kvalitou přiblížit podobnému tlaku na vlastních trénincích?

Je to téma, které mě samotného napadalo v průběhu sezony a je to určitě cesta, kde budeme muset přitlačit. Na druhou stranu, nechci, aby to vyznělo tak, že by za to mohla kvalita ligy. Na to se nechci vymlouvat. Jde mi o něco jiného: reálně jsme v sezoně neměli tolik prostoru překonávat sebe sama. Musíme se na to mnohem víc zaměřit a v tomto směru víc tlačit na hráče, aby byli ochotní pracovat mimo komfortní zónu a překonávat se. Na druhou stranu, z tohoto pohledu je pro mě i pro hráče semifinálová série nejvíc přidanou hodnotou. To, jak jsme morálně fungovali v situacích, kdy se v posledních dvou zápasech nedařilo, je pro mě obrovský příslib do budoucna.

Boj až do konce. Sedmé semifinále strhlo naplněnou Městskou sportovní halu.

Jsou příslibem i hráčské vazby, které vznikly v této sezoně?

Jsou důležité. V průběhu celé sezony jsem se snažil pracovat tak, abych sestavu pravidelně protáčel. Důvod byl jednoduchý: vím, jak se Boleslav obecně trápí s marodkou a ta byla několikrát příčinou rotací v sestavě. Chtěl jsem předejít situaci, že by nám v play-off chyběl klíčový hráč a nabouralo by nám to vazby. Vyzkoušeli jsme si toho hodně, víme, o co se můžeme opřít a to je dobře.

V příští sezoně nebudete startovat na říjnovém Poháru mistrů. Změní se tím formát předsezonní přípravy?

Jednoznačně. Budeme mít velký prostor nabídnout příležitost našim talentovaným juniorům, aby se poprali o prostor v kádru. Jsem připravený jim ho dát, pokud si ho zaslouží. Logicky se nabízí, že bude prostor na dlouhodobější práci, protože z toho pohledu to bylo letos složité. Museli jsme se kvalitně připravit na Pohár mistrů hned zkraje sezony a akce měla i následný dozvuk. Teď bude prostor na dlouhodobější práci.